Trpasličí balada

Na procházce v noci u rybníka
Potkal jsem skleslýho trpaslíka
Kouřil cígo a pil rum
Svět pro něj byl jenom šum

“Hej prcku, dáš si trávu?” křiknu
“A ty si sakra kdo?” natočí hlavu
“Další obr, co domov mi veme?!”
Křičí a vzteká se, málem ho šlehne

Sedám si k němu a brko nabídnu mu
S díky přijímá a podává flašku rumu
Ptám se: “Co stalo se ti příteli malý?”
Posmutní: “Mému člověku hlavu roztřískali.”

Se zájmem si zvednu, zvědav na ten hnus
Pár kroků tou tmou a hle, první lebky kus
Co záhadného mi nejvíce příjde?
Že tu leží tři těla v ledové hlíně.

“A ty další dva? Ty zabil kdo?”
“Já.” zařve trpaslík “Když mi přeskočila.”
“A máš vůbec kam teďka jít?”
“Možná tak vraždit, už nemám klid.”

Pozoruji se zájmem trpaslíka
Všímám si, že mu oko tiká.
“Co když se přidám, můj malý příteli?”
“To bych vítal. Svého člověka oželím.”

A tak vyrazili jsme s trpaslíkem,
Tím krásným večerním tichem
Hvězdy na rybníku se odráželi
A mi vážný rozhovor měli.

Prý je plno šílených skřítku
Co v bytě vám skotačí po nábytku
Co škádlívá vás a zlobí hravě
Prej ale sídlí jenom v hlavě.

A tak s trpaslíkem máme cíl
Aby se každý maličký osvobodil
A že jsme příliš moc sadisté?
Vám v hlavě trpaslík taky řve!