Bez zlosti

Odpustíš mi, když tohle ti věnuji,
Není to ze zlosti, jen pro pochopení.
Já ohlédnu se — a hned se rozesměji,
jak bláznivá byla jsem do ní.

Věci se mi teď tak absurdní zdají,
proč být zklamaná z jedný osoby?
Vždyť kolem sebe tolik lidí tají
své city, jelikož se řeknou jen… co by.

Upřímnost sotva najdeš ve své tváři,
ač jednoduché se to může zdát —
žijeme ve světě, kdy ti všichni sny maří,
aby jen oni byli ten nejlepší preparát.

Prosím, usměj se na ně a vzpomeň,
že nejsi jedna z nich.
Ať okolí tě škatulkuje do norem,
nenech se zlákat do koutů tajemných.

Děkuji vám — teď vím, jaká nechci být.
Začalo to láskou a přešlo do chtíče.
Vím, že nemůžu všechno mít,
alespoň mám duši, co liší se velice.