Beze strachu

Z Tvých slov jsem ušila plášť,

ticho pálilo víc než výkřik

Nosila jsem ho jako trest,

dokud mi nezbyla ozvěna cizí tváře

Tys ve mně vyvolal pocit, že nejsem hodna lásky,

k Tvým nohám mé slzy smutku padaly

Jednou ráno jsem se do zrcadla podívala,

a ten odraz té dívky v něm jsem neznala

Ale jednoho rána jsem smutek odhodila,

s úsměvem na rtech jsem vstávala

Uslyšela jsem Tě, jak na mě křičíš,

ale Tvoje lži mě nemohou ovládnout

Na rtech jsem barvu odvahy měla,

Tobě jsem se tváří v tvář postavila

Když jsi znovu zkoušel rozbít mé světlo,

jen jsem se s klidem usmívala

Teď beze strachu kráčím,

mé kroky radost zpívají

Konečně jsem se sama sebou stala,

protože jsem se milovat sama sebe naučila