Olympiáda

Myslel jsem si,

když jsem byl malý,

že na olympiádě jde i o víc,

než jen o recyklovaný medaile.

Když závodí naše srdce,

nekončí to u pořadí.

 

Je to ten vnitřní pocit,

když děláš věci na krev,

když vidíš svůj cíl

a čím blíž jsi,

tím víc se ti rozmazává.

Námahou, pílí.

Tělo je pokryto kapičkami

SLZ.

 

Všechno v tobě je šťastné.

Není to o tom,

že očekáváš,

že ti pak v cíli někdo řekne,

ten,

kdo seděl na prdeli:

Jo, jsi dobrej

nebo

zasloužíš to!

 

Na to sere pes.

 

Neměl by být rozdíl -

jestli se jdeš proběhnout

jen tak do lesa.

Sám po práci,

či pro senzaci

s názvem

 

Olympiáda.

 

Děláš to pro sebe!

Když nezvládneš správně

vynést ani koš s odpadky,

tak tam nemáš, co dělat.

Děláš ostudu sobě

i ty,

které zastupuješ.

 

Vítězství není o tom,

co ti dají do ruky.

Je to pocit,

žes nemohl udělat víc.

Doma,

v práci,

ve vztahu.

Lidé už to moc nechápou.

 

Není to rychlost, co odlišuje.

Není to sláva a bohatství.

Nejsou to lajky,

ani kruhy.

Kolikrát řekneš

slovo píčo a vole...

 

je to VŮLE!