Memento Mori

Jednou jsem potkal človíčka.

Byl to opravdu kus chlapa,

takovej, ze kterýho jde strach.

Seděl v parku na lavičce.

 

Měl jsem v ruce hambáč

a neměl si kam sednout.

Tak jsem se přicmrndul k němu.

 

Hleděl na rozkvetlou květinu

a plakal.

Po chvíli vstal

a odešel.

Sledoval jsem ho i přesto,

že mi cibule spadla do klína.

 

Zakousnu se ještě pořádně

do prorostlýho hovězího,

a přitom mžourám, co dělá.

 

Nic.

 

Stojí před výlohou

Carpe Diem

s nápisem sleva

u opálený figurýny

na svatební šaty.

 

Vidím v odraze,

jak si otírá oči.

Otočí se na mě

a něco zamumlá.

 

asi Memento Mori

 

A jak přebíhá silnici

na rohu před krámem,

aby doběhl tramvaj,

srazí ho tlustá ženská

na elektrokoloběžce.

 

Znovu a znovu -

rodíme se.

Znovu a znovu -

umíráme.