Loučení dvou duší

Srdce mi puklo, supernova

rozmetala vzpomínky, atomy železa

plující mnou, bossanova

soužití zvětrala jak cervesa.

Děkuji za vše, parťáčku

vzpomínám, brlohy

našel sis rychle, za hračku

bral mé nohy.

Při jídle předl jsi, pod židlí

se přitulil, ocáskem

zamrskal ptáčkům, téměř vystydlým

ranečkům stažených cvrlikání provázkem.

Dál neucítím, tvou vůni

větru a listí, přikyvuji

pozdrav, na výsluní

lásky život nepodmiňuji.

Měj se, co nejlíp

si odpočiň, od světa

v němž zanechal, jsi vryp

v tabuli rasa poéta.