Jackpot

Šel jsem si koupit časopis.

Vypadal jako každý druhý.

Na obálce modelka,

co se tvářila,

že má všechno.

Prsa, zadek a roztomilej kukuč,

ale v jejích očích něco chybělo.

Život.

 

Tak jsem vzal časopis

ze svý zvědavosti

a hned u pultu si všiml,

že je měsíc starý.

Nic nového pod sluncem,

zamumlal jsem si.

 

Hodím jí to smetí zpět

a zeptám se,

jestli má nový.

No, nemá.

Ale optá se mě,

zda si nechci vsadit.

Že je velkej jackpot.

A já na to vtipně,

že mi stačí důchod.

Zasmála se a řekla:

Ten bych taky brala.

Ale je tam asi 200 milionů!

A já na to:

Co bych si s tím počal?

Víte, kolik by dělala daň?

 

Tak mi dejte poštovní známky B,

něco se zvířátky,

ať se necítím smutně.

Ty už nemáme,

máme jen ty jedovaté

mochomůrky.

 

Ty veselé a jedlé jsem vzala dětem.

Já nic jedovatého dětem brát nebudu.

Tak jsem si koupil pár obálek

a šel si po svých.

 

Bez zvířátek, časopisů,

bez známek a dluhopisů.

Prostě o dům dál.