NEHYBNÁ
NEHYBNÁ
za vysokými buky
za modrým nebem
na kopci ve slunci
z božské krásy nedýchám
lyžaři šustí po sněhu
věčný světe ptám se
jak pomalu do věčnosti
chudobka pod sněhem kvete
věčný okamžik
…
a jinde na břehu
osiky včerejším deštěm
ševelí
cosi o bohu
že bere i v neděli
...
Poslední tipující: enigman, zdenka, Psavec, Emily Říhová, Marťas9, cappuccinogirl, jitoush, Jiří I.Zahradník, Iva Husárková, Marten, ...
Komentáře (23)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk27.02.2026 11:23:30 jitoush
.....Ty střípky střádat,aby staly se vzpruhou,když nás to trocha i více "přitlačí",ale i tvarování má to svoje,protože nás to třeba pootočí a my objevíme zasejc jiný střípek věčnosti.......ten koloběh je věčný,jen my to někdy brzdíme,ale ono si to vždy cestu najde.
Tak si hýčkat a sytit svoji Esenci bytí......třeba jako Ty,když někde "zamrzneš"a pak nám to v básni sdělíš Viv.....Ji./úsměv/
27.02.2026 16:52:02 Vivien
Člověk míní, život mění. Nezbývá, než ho takový přijímat, když není v mé moci to změnit. Dokud to lze, jdu za štěstím*
27.02.2026 05:38:24 Iva Husárková
moc ráda jsem četla! *** padla mi do noty... ***
27.02.2026 08:00:55 Vivien
Ivuško, ptáče ranní, jsem potěšena, když ti jdu do noty, však víš .. Moc děkuju!
26.02.2026 18:11:35 Ž.l.u.ť.á.k.
No tak to vidíš... my si permanentně stěžujeme na smrt a přitom nám život otráví jen zřídkakdy. Chudáka Boha otravuje tisickrát denně... i v neděli:-)
26.02.2026 20:06:24 Vivien
Za mě si nemáme všeobecně nač stěžovat, spíš děkujme za ten blahobyt, co máme. Díky žlutý*
26.02.2026 14:38:23 Martin Kredba
Krásná, hezké propojení kosmického a pozemského)*
26.02.2026 15:03:56 Vivien
ano, to je velmi vnímavý komentář, právě teď jsem v podobném duchu psala šerému, moc děkuju Martine
26.02.2026 12:24:45 šerý
Věčných okamžiků máme spousty. Jako když musí jednou nastat okamžik, kdy se za černým mrakem rozklepne žloutek slunce. Nebo ten nesmrtelný Neptuna věčný okamžik, kdy vlny větru vženou ti břehem mokré mořské klevetnice do náruče. Věčný okamžik, když věrná milenka dokáže uchopit tvé bolavé slovo a pohladit jej svými rty.
Těžko říci, zdali ještě Bohyně Příroda, i pro nás pracuje na dobu určitou nebo neurčitou. Každopádně toho má nad hlavu neděle ne neděle, noc či den! Ignoruje naše označení a pojmenování si všeho. Řídí svět svojí energií, pudem a instinktem. Je to vlastně - svým způsobem, též rozpis giga věčných okamžiků, které si zaslouží s díky i pokorou vnímat. A zde tak i činíš.*
Dobré téma a zručně napsané. No jak toto nebrat od Vivien?*
26.02.2026 15:00:32 Vivien
Kájo - děkuju. Víš, já když takto "zamrznu", nacházím se většinou v onom tichu přírody. Pokud se přitom objeví či neobjeví kaplička, boží muka a podobně, zásadní vliv to nemá. Vnímám to jako krásu, její celistvost. Pohled shora dolů do údolí, mi je velmi blízký, ale i drobná kytička lučního kvítí u panenky pod lípou mi šeptne například pojď, a ten kornout zmrzliny či svačinu si dej tady, v mé společnosti. A když se údolím rozezní kostelní zvon z malebné vísky pod horama nebo když tažné husy zarezonují nad hlavou, automaticky mě to také zastaví. Jistě víš, o čem to je. Připomínka naší pomíjivosti a dar žít krásy života v radosti, i s bolem. Vím, není to v dnešním zrychleném světě snadné, ale máme volbu, co si k sobě pustíme. Já mám dveře otevřené, kráse, soucitnosti i laskavosti, a také - tichu. Tedy, pojď dál*
