Sedávám na lavičkách v parku.
Poslouchám šumění stromů.
I šustění lidských myslí,
co stejně nic nevymyslí.
Lidé jsou hlasitější
než vítr v korunách.
Slyšíte to?
Tam, kde se srocují,
je to nejsilnější.
Naše obsese zastiňují přírodu,
překrývají to, co skutečně jsme.
Někdy místo zpívajících ptáků
slyším lidské myšlení jen
a místo padající vody
nenarozené slzy.
27.02.2026 13:16:39 cappuccinogirl
leckde je to opravdu tím hlukem, jsme až bolestivě hlasití...
ale někdy to, že slyšíš, svědčí spíš o tobě samém - a víš, že díky tomu vím, že jsi silně vnímavý?*
27.02.2026 11:13:38 jitoush
.....Ano,se zadržovaných slzí,kdyby si lidé chtěli ulevit,by byla nejspíše povodeň....Ji.