Dívám se do těch očí,
které rámuje síť vrásek z prožitého.
Nehledám v nich vážně nic složitého,
je tu jen další výročí.
Vidím v nich všechny prohry
i těch pár prchavých chvilek úspěchů,
vidím v nic zlobu, ale i útěchu,
hříchy mládí i stáří dohry.
Spatřím i masku, co spadla,
teď už není na co, s kým, ani proč si hrát,
už přiblížil se konečný šach i mat.
Tak tohle vidím,
když dívám se do zrcadla…