Když vše je jedno

 

 

vždy na pomezí dne a noci

byť nejsi mnou

však mám ten pocit

jako bys byla napůl ve mně

já zase v tobě, lásko

zřejmě

 

jak bychom byli oba jedno

když padneme, lze snáz se zvednout

vše společné, je víc než vlastní

a každý verš, je vrchol v básni

 

však mnohé rýmy, ztrácí víru

že sami v sobě, dojdou k smíru

v iluzi bytí, život zmírá

láska však bolest z žití stírá

 

nejspíš je všechno jenom zdání

je to jen pocit, k pousmání

 

všechno se ovšem jednou přejí

k jednotě všeho

se vším spěji

 

 

(a věřím, že i ty)