Anotace: Vzpomínka na rok 1986,kdy naše třída opouštěla lavice základní školy a při pohledu na historickou společnou fotku mě tento text napadl.
Na školní nádvoří poblíž skleníku
přichází třída 8.B k pořízení
posledního společného snímku.
Většina dívek na lavičku usedá
a urovnává dlouhé sukně
některé s výrazem mírně koketním
jiné vypadají velmi smutné.
Kluci jak panáci nad nimi v řadách stojí,
že mnohé okouzlila krásná Irena L.
to nikomu vzájemně nesdělují.
Opožděně dorazil i třídní
s tradičním šklebem místo úsměvu
ještě dva týdny vídat nás bude
pak pocítíme svobodu.
Jeden spolužák otočil se k němu bokem
na důkaz odporu a pohrdání
tehdy to bylo gesto odvážné
dnes už jen pouze pro zasmání.
12.03.2026 23:50:32 Kan
Já měl taky takového třídního, který si zasloužil pohrdání. Ani jeho syn se k němu nehlásil. :-))
12.03.2026 22:50:13 šerý
Čtivá prozaická miniatura a rád jsem se začetl.*
Minulý tyden jsem si zrovna u školního fota obdobně a nostalgicky zavzpomínal.
Naše třídní půvabka se jmenovala Renata Pelůňková. Měla dva žárlivé třídní obdivovatele a paradoxem bylo, že na setkání po třiceti letech (!) se před ní o její přízeň komicky poprali. Je pravdou, že svůj šarm a půvab neztratila. Jen nevěřícně zírala, jak se oba válí po zemi a dohadují se, kdo do ní byl zamilován dříve a druhý měl ustoupit. Hostinský na ně chtěl zavolat policii a museli jsme je nakonec od sebe odtrhnout. Bydlela někde u Brna a před sedmi roky zemřela na rakovinu. Věčný "kluci" už to mají mezi sebou tedy vyřešené.