Až zase vyjde

.
bylo tě všude plno…
támhle i tady, tudle i onehdy
prostě všude a vždy
.
stále a definitivně ses táhla za mnou
stejně, jako se táhne vůně
čerstvě pokosené trávy
.
„Které,“ ptáš se „jařiny či otavy?“
.
ale je to asi fuk, i když…
není tráva jako tráva
.
možná, říkal jsem si…
.
až jednou, seberu všechnu svou odvahu
a požádám tě, jako, kdybych žíznivý
toužil tě celou vypít…
.
.
jako krůpějí ranní rosy
se uhasit
tebou
.
.
.
tak, jako závist a dlouhé nosy
tak, jako dlužník, který prosí
jako ty hadry co se nosí
.
prý je to boss a chodí bosý
mi povídá... družka…
je jako nikdy nenabitá
puška
muška
.
pana Buška z Velhartic... služka
.
.
stružka krve
zbyla tu a tam...
.
co bylo príma
to už znám, ale co bude...
povídám... slyšíte?!
.
co bylo prvé
prve
pojednou sralo
.
a tak teď stojím na dešti
a čumím, jak chčije
.
však ono zase přestane
a opět vyjde slunce
.
.
snad už brzy!
.
(nejsem moc drzý?)
.