Ptala jsem se měsíce, jak je možný, že je tak krásný. A jak to, že ho slunce svým svitem nezastíní.
Někdy, když se setmí, se pár výjimečných lidí zastaví. Oči své k obloze obrátí a dovolí si spočinout v přítomné chvíli. Vychutnat si ten pohled, ticho a vůni letní noci.
Přes den se pár lidí ke slunci obrátí. Na kůži si teplé paprsky uvědomí a nasaje to teplo a pozitivní energii.
Miluju to i to, pocit štěstí, když na sobě teplé paprsky ucítím. Rychlé dobití baterie pozitivní energie.
Miluju to i to, ten krátký okamžik, kdy čas přestane existovat a já cítím potřebu do hloubky se usadit a jen myšlenky nechat za svitu měsíce a hvězd volně cestovat.
Oboje je krásné, jedinečné, potřebné. Proto se i ty občas zastav a chvilku s měsícem a sluncem strav.