Utrpení, hranice, cesta, tady a teď

V ruce sice držím tužku,

ale opět to dá fušku,

únava se na mě lepí,

má hlava stále trpí.

Otázek v hlavě mnoho,

ale co je ti do toho.

A po chvíli cvičení,

následuje velké utrpení,

jak najít hranici správnou

a najít cestou pravou?

Otázkami nešetřím,

protože nebrečím,

ale stěžuju si,

no tak proč asi…

Ráda bych pohodlí,

ve kterém nic nebolí,

až tohle přebolí,

kopnu do vrtulí.

Nebo čekat nebudu,

to je jak mluvit do dubu…