Pianino v kapse

 

někde jinde  

v jiné to dimenzi hodnot

tam, kde důsledky předcházejí příčiny

jsem tě zažil...

 

tančila jsi

jako když srdcem

a zároveň bez něho

protékala jsi kolem

a zněla hlasem

naděje...

 

unaven dnem 

fragmentem životů

jsem usedl k pianinu

a dotkl se jeho kláves

v domnění, že tvůj tanec

potřebuje doprovod ...

 

zdání však klame očima kobry

láká, aby Tě vzápětí

pozřelo

i vyvrhlo

v jednom nekonečném

mžiku oka ...

 

 dotančila jsi

já složil své pianino do kapsy

tam, kam ukládám

                                                 (k zapomnění)

své nejlepší verše...

 

takové

které jsem ještě nenapsal

 

 

možná ale, že jednou…

 

snad…