Co vlastně nejsi

jsi vůně růží v barvě nachu

požár světa bez poplachu

lístek z kina „Kovadlina“

i v tónech z hrdla Šaljapina

 

jsi výheň a já nedočkavý

láskou, která ingot žhaví

nevyhaslou tavnou pecí

malou rybkou v suché kleci

 

jsi každá struna u kytary

věčně mladá, byť já starý

vždy a všude, teď a tady

i víra, když si nevím rady

 

jsi prostě prosta vší zlé vůle

celistvá i v každé z půlek

jsi pro každého osobitě

jsi jenom pro mě a já chci tě

 

jsi kyticí, já prázdnou vázou

jsi bouří deště nad oázou

jsi jako úkaz…

 

„Jsi pro mě důkaz?“

„Či jen pocit?“

 

že svobodu mám ve své moci