Berlínský syndrom na nový rok

Na nový rok je město plné nesplněných přání
Padajícího sněhu v etalonu tváří čekajících na věčnost
Spálených dlaní v zimním stesku po štěstí
Nedopalků cigaret co doutnají v bezvětří

Učinivše stigma svého bytí
Nejjasnější den připomíná pozdní noc
V jejichž stínech na tisíc očí skrytých
volají o pomoc

Hladové trny co z nozder visí
zaplňují krevní oběh hříchem
A živí samu smrt, která každému z nás na bedrech spočívá

Tu která nás nutí se bát
pročesávat keře pomrzlých růží
Tu která nás nutí za horizont se hnát
Až nám krvavé ruce z trnů zduří

Chceme víc ale u zdi snad cítíme, že máme dost
Z mramoru cizí neřesti pak vyprchá veškerá zlost
Na sebe, na hříchy i na bolest, od níž tě dělí ten rudý Most
Co padl v mír, jež prostoupil noc

Moji, snad i tu tvoji....
Snad i všem ostatním