Vím

Anotace: Se sbírky o vztahu, kde se hranice postupně rozpouštějí, až nezbyde nic. O tom, když víš. A přesto zůstáváš. Dokud nepřijde moment, kdy řekneš: stačí.

Vím

Často vím víc, ještě dřív.
Víc než chci a umím připustit.

Je snazší odpustit,
zapomenout a nechat být.
Nechat splynout vzpomínky v čase.

Nezmizí.
Jen se rozpustí.

Žádné ostré hrany.
Žádné rysy.

Ale hlodají.
Vrací se.
Jako krysy.

Dávají signály bez obrazu.
A já jen koukám na ten šum
.
.
.
s pocitem obrovské tíhy
a vtíravé bolesti.

Jak namotaná do klestí.
Stažená ve větvích trnitých myšlenek
snažím se zrcadlit ten pocit navenek.

Nastavit zrcadlo vlastnímu rozhodnutí.
I když už to dávno vím.

Moje zkušenost mě nutí.
A to pnutí?

Jen si to dovolit.
Povolit.

A pak se vší chutí,
i přes všechny nové šrámy
a navzdory bolesti
otevřít si brány ke štěstí.

Vždyť bylo mi dáno, že vím už dávno.
Jinudy cesta nevede.