Tichá dynamika

On slyší její hříchy,
jak se jí po ránu dotýkají
na těch nejbibličtějších místech
Cítí zbytky jejich tepla,
co ulpěly jí na kůži
Vidí, jak se plazí pod peřinou
jako vtíraví psi,
a není mu pomoci,
není –

Ona je často v koupelně,
bez oken se jí
pláče lépe
Měla přeci, hloupá, vědět
koho jí nakonec sešle
stařec pod měsícem,
a že důvěra
se dědí
z dekády na dekádu

V zrcadle se jí zdá,
najednou všechno
odpornější než kdy dřív –
a jemu se
nakonec prý přeci jenom
udělalo lépe