Anotace: Paradoxně krátká báseň o našich nekonečných cestách
Ty naše nevšední místa
co jako básníci v pološeru hledáme
dodávají dni ještě pár hodin navíc
pomáhají spřádat nitky osudových lží
i pravd jež každému z nás náleží
hledáme významy vrabčích písní z rána
probouzejíc díla mrtvých umělců
co svět v zaprášených sklepních kójích skryl
zatímco počítáme hvězdy
při hledání toho, jenž v našich srdcích ještě zbyl
a s lodí co se potápí
rozbíjíme zrcadlo na milion kusů
to, jež se stalo metaforou lepších časů
to ve kterém se odrazil celičký vesmír