Zastřená minulost

Životy se střídají

jak pro vlaky stanice.

Dva lidé se potkají,

o tom, zda se neznají,

přemýšlejí velice.

 

Čím jsme k sobě byli?

Uvažují, dumají.

V které době asi žili?

Jaký osud vytvořili?

Odpovědi hledají.

 

Byla jsem já tvoje paní,

nebo ty můj protivník?

Fantazie mysl mámí,

odpovědí na to ptaní

je veliký otazník.

 

Nač se tím vším ale trápit,

stále duši mučit?

Minulost ta nelze vrátit,

snadněji však mohou ztratit

to, co se dnes mají učit.

 

Vždyť zlý osud v lásce mizí,

to je velká jistota.

Ten, kdo světlou chová vizi,

sladké plody jenom sklízí

stvoření i života.