Krupiér

V hlavě mi stále zní tvůj tenor,

pod filtrem řevu, a přesto zvolený.

Práce byla mou vrchní deskou,

z pár her a ztracených žetonů.

A pokaždé jsi přišel hrát.

Tvůj krok byl rázný – než si usedl,

spoušť byla má apnoe při spánku.

Převtělil jsi mě do slaných perel,

jež ulpěly na tvém krku

u ohryzku, když jsi prohrál kolo.

Je to, jako odejít

a přitom tam sedět,

sledovat, jak se trápíš –

tak ti pomůžu,

podám ti výběr znovu…

jen musíš připlatit.

(Zaplatím)