Matičko

   

 

Betonová šeď se mísí v dáli

do mlhy při jarním šedém dešti.

Splývá tam s poli, s paneláky,

Matičko drahá, živá, děkuji ti.

 

Tvoříš nám všední krásu

na obrazu, maluješ 

klidnou modrou oázu,

to vše zdarma daruješ.

 

Trpíš zde to lidské plémě,

živíš ho a sama strádáš,

každý den je tě méně, méně a méně,

jak tohle vlastně zvládáš?

 

Víš, můj synu..

 

Někdo stvořil mě,

někdo stvořil tebe.

 

Co vidíš, vše kolem

je součástí nebe

a naším úkolem 

je to pouze pochopit.

 

V sobě to přeměnit.

Být živý je změna,

být celkem jsoucna,

lásky a věčna.