od: Žluťák
Seděli jsme proti sobě
v absolutní tmě,
říct jsem jí toho tolik chtěl
a ona jistě ode mě
slyšet to chtěla,
ale než jsem si vzpomněl
na všechna ta něžná slova,
co na jazyku jsem měl,
únava mne přemohla
a s ní překrásný sen...
a ona nejspíš odešla,
když ráno už tam nebyla,
i když jistotu jsem neměl
zda se mi zas jen nezdála...
Dílo s názvem "Snad příště..." představuje lyrickou básní, která se zaměřuje na citovou situaci mezi dvěma lidmi sedícími proti sobě v absolutní tmě. Autor vyjadřuje svou touhu a potřebu sdělit spolužákovi své city, avšak kvůli únaze a vyčerpání je není schopen předat. Zároveň si uvědomuje, že i ona chtěla slyšet jeho slova. Během toho, co spisovatel usíná, se mu zdá krásný sen, ve kterém je obviněn, že jeho spolužačka odešla ráno, i když nemá jistotu, zda to nebyl jen sen.
Silné stránky tohoto literárního díla spočívají v jeho emocionální hloubce a způsobu, jakým autor vyjadřuje svoje pocity. Báseň se zabývá tématem nevyslovených citů a nevyřčených slov, která může mnoho lidí ztěží nacházet a identifikovat se s nimi. Autor dokáže použít minimalistický jazyk a krátké věty, které zdůrazňují intenzitu emocí a tajemnost situace.
Mezi slabé stránky díla patří nedostatek konkrétních detailů a kontextu. Čtenář se nedozvídá mnoho o vztahu mezi hlavními postavami ani o okolnostech jejich setkání. Toto omezení může často způsobovat určitou frustraci a nedostatek porozumění. Také by bylo přínosné, kdyby autor poskytl více náznaků o svém snu a jeho významu. Samotná báseň je také velmi krátká, což snižuje možnost detailního prozkoumání tématu a postav.
Celkově vzato je dílo "Snad příště..." silnou básní, která dokáže jednoduchým jazykem a krátkými větami vystihnout komplexní emocionální situace. Autor se zaměřuje na téma nevyslovených citů a propojuje ho se snovým světem. I přestože je dílo krátké a má několik slabých stránek, dokáže zanechat silný dojem a oslovit čtenáře svou autentičností a emocionálním působením.
16.11.2023