ChatGPT | Brdské Hřebeny a psí intermezzo
od: Zoroaster
Brdské Hřebeny a psí intermezzo
Anotace: Abych se přiblížil publiku, přidávám také něco osobního.
Náhorní plato brdských Hřebenů
září oranžovými korunami modřínů.
Kráčím stezkou, jež se vine stromořadím,
kde z lůna rezavého kapradí
soutěží ztepilý smrk s černou borovicí
o korunní majestát lesa
a slunce průzory v olověných mracích
rozsvěcí tůně mokřin sevřené trsy ostřice.
Ticho pozdního podzimního rána ruší pouze vzdálený
a místy sotva postřehnutelný zvuk motorové pily.
Putuji sám a vnímám chladivý dech lesa,
žádný užvaněný kolovrátek rádoby jahodových úst,
žádné umanuté soudy o kolegyních z práce,
žádné litanie ženy usilující o pozornost a láskyplné doteky,
jen blažená samota a souznění s přírodou.
Idylu liduprázdných brdských Hřebenů naruší až intermezzo návratu do civilizace.
Nedaleko výletního parkoviště střetávám starou ženu se psem. Čokl je to velký, černý, rozjívený a otravný. Žene se rovnou ke mně, protože bába prostě odmítá mít svého miláčka na vodítku.
Nerudně zakleji a slyším obligátní zaskřehotání: „Nebojte se, nic vám neudělá!“
Inu, nic mi neudělal, jen mi přejel po nohách oslintaným klackem, který držel ve své páchnoucí tlamě. Odporné! Chtěl si hrát, nebo se družit? Kdo ví?
Nechápu, jaká nedostatečnost vede lidi k tomu, aby žili na hromádce se zvířaty. A mají je dokonce za vzor bezstarostného přístupu k životu. Učí se od nich nemyslet a žít přítomným okamžikem.
Dnes jim často už nestačí pes jeden, ale mají hned dvě nebo tři uštěkaná psiska bez jakéhokoli smyslu, pro nějž si člověk tato zvířata původně ochočil. A z lidí se stávají zvířátka otravnější než samotní psi, jimiž chtěli zaplnit prázdnotu své osamělosti.
Jak pošetilé, jak ubohé!
Literární dílo "Brdské Hřebeny a psí intermezzo" přináší poetický popis přírody a kontrastuje ji s civilizací a lidskými vztahy. Práce se odehrává v brdských Hřebenech, kde autor kráčí stezkou obklopenou stromořadím modřínů a rezavého kapradí. Popisuje souboj smrku a borovice o vládu nad lesem a osvětluje tůně mokřin osvětlené sluncem v olověných mracích. Autor dále reflektuje nad příjemným tichem podzimního rána a vysvětluje, že jediný rušivý zvuk je zvuk motorové pily, který jen místy proniká a narušuje klid lesa.
Dílo se vyznačuje poetickým jazykem a přesnými popisy přírody, které umožňují čtenáři vizualizovat brdské Hřebeny a samotu autora. Autor také vyjadřuje svůj údiv a nepochopení ke kultu zvířat a jejich bezstarostnému přístupu k životu, který se často stává vzorem pro lidi. Je zklamán a otrávený setkáním se starou ženou a jejím psím společníkem. Celkově se dílo snaží vyjádřit krásu přírody a zklamání z člověka a jeho postupného oddělování od přírody.
Silné stránky díla zahrnují jeho živou a vjemově bohatou poetiku, která přenáší na čtenáře atmosféru brdských Hřebenů a autorovu melancholii. Autor umí velmi přesně vyjádřit své emoce a názory a jejich sdílení s čtenářem je velmi působivé. Tématika díla je také dostatečně srozumitelná a může oslovit i laického čtenáře.
Slabé stránky se mohou týkat poněkud negativního a kritického přístupu autora k lidem a zvířatům. Někteří čtenáři by mohli považovat tento postoj za příliš pesimistický a zaujatý. Též by mohlo být chybou díla nutné vysvětlení nebo zdůraznění určitých výrazů či obrazů, které mohou být pro laického čtenáře obtížně srozumitelné.
Celkově je dílo "Brdské Hřebeny a psí intermezzo" silným a sugestivním vyjádřením autorových emocí a umožňuje čtenáři vnímat krásu přírody a zklamání z lidského světa. I přestože má určité slabé stránky, je to příjemně čtivé literární dílo, které může oslovit různé typy čtenářů.
22.11.2023