od: Žluťák
Prolog
Já nikdy nebyl myslitel,
leč mívám svoje chvilky,
kdy zvládnu dohrát solitér
bez rady od maminky...
a zrovna dnes jsem dozajista
ve hvězdách vyčet osud lidstva
... a že není zrovna veselý,
ani samy hvězdy nezmění...
Hvězdy
Jistě nejsem osel první,
který osud v hvězdách hledal,
já ho našel a teď mě mrzí,
že jsem to vůbec dělal.
Našel jsem tam malou hvězdu,
řekl bych malé škvrně,
co hřála celkem v poklidu,
než všechny svoje zdroje
energie vyčerpala,
a pak jen tiše vyhasla.
Našel jsem též hvězdu středni,
co zářit se moc snažila,
než zkrížila jí cestu větší
hvězdo-lačná potvora,
žádná bitva neproběhla,
prostě jedna druhou pozřela.
Pak jsem našel hvězdu velkou,
co bouřila jak šílená,
pyšnila se prosperitou,
stále více sílila,
až získala tu silu pravou
a sama sebe zničila.
Civilizace
Teď přejděme už k mé prognóze:
když z hvězd jsme se prý zrodili,
myslím, že ctíme stejné vzorce
a stejné hvězdné manýry,
co nutí nás, a to celkem lehce,
řítit se do záhuby!
Dílo "Jsme jako hvězdy" představuje básnickou úvahu nad osudem lidstva a jeho podobností s hvězdami. Autor se v prologu zmiňuje o svých chvilkách jako myslitel, což naznačuje, že to, co následuje, je zamyšlení a introspekce. Píše plynulou veršovanou báseň s jednoduchým rýmem, což jí dodává rytmus a lehkost.
Silné stránky tohoto díla spočívají v jeho metaforickém podtextu, který se zamýšlí nad lidským osudem a jeho zrcadlením v hvězdách. Autor podává originální pohled na civilizaci a lidskou existenci prostřednictvím obrazů hvězd, což evokuje úvahy nad vlastním životem a smyslem existence.
Na druhou stranu, slabou stránkou může být považována určitá stereotypnost v popisu jednotlivých hvězd a jejich osudů. Autor se vyhýbá detailnější charakteristice a zůstává na pomezí obecných úvah.
Celkově je "Jsme jako hvězdy" poutavou básní, která se zamýšlí nad lidským osudem a zákonitostmi existence. Autor v ní úspěšně kombinuje poetické vyjádření s reflektivními úvahami.
11.02.2024