od: Paulín
Anotace: Nejkrásnější nedotčený kout naší země. Podle mého pohledu. Moc rád tam jezdím. Zkrátka Božský kraj.
Šumavské pastorale.
Jednou jsi nahoře
a jednou dole.
Tou krajinou jít bosý, sám
oddaný krásám všem
zavrhnutý k pochybám.
Rašelinu cítit, její vůni
kleť slyšet růst
ženskou lásku odvrhnout
zažít půst.
Sám ze světa lidí vytržený.
Sluncem na planině velké, čisté
pak ozářený.
Hřát se v údolí divokých včel.
Vystoupat vzhůru na Kleť
a pohledět
v tuto krajinu!
A už více nevědět...
Jen Šumavu pak znát
a mít ji na vždy rád...
Šumavské pastorale je básnické dílo, které se věnuje líčení kraje Šumavy a spojuje ho s osobními pocity autora. Autor využívá jednoduchého veršování a expresivního jazyka, který evokuje intenzivní prožitky spojené s přírodou. Básník se pohybuje mezi rozpaky a zážitky, které mu kraje Šumavy přinášejí.
Silnou stránkou tohoto díla je jeho schopnost přiblížit čtenáři atmosféru Šumavy a učinit ho součástí autorových pohnutek. Básník umí velice sugestivně popisovat krajinu a její vliv na lidskou duši. Je citelné, jak se básník snaží vyjadřovat své zkušenosti s přírodou a jejími různorodými podobami.
Na druhé straně lze pozorovat slabou stránku tohoto díla v jeho poměrně tradičním veršování a syntaktické jednoduchosti. Autor by mohl být trochu odvážnější v experimentování s formou, aby lépe vyjádřil své pocity a prožitky. Také by mohl být obsah díla o něco hlouběji rozpracován, aby se čtenáři dostaly do rukou více podnětů ke kritickému uvažování.
Celkově lze Šumavské pastorale považovat za povedené dílo, které dokáže poutavě líčit atmosféru přírody a osobní zážitky básníka, avšak stále má prostor pro další vývoj a zdokonalení.
03.04.2024