od: Žluťák
Anotace: Sonet... nesonet...
Zdalipak mi někdo poví...
napřiklad ty... pocem!
... proč nejblbější nejvíc mluví,
i když nemaj o čem?
Co nutí tenhle zvláštní druh...
a neřikej, že zvyk!
... vypoustět stále z pusy vzduch
a s ním otravný ryk?
Však můžeme to vyřešit,
jsme přeci chytří lidé,
... měli bychom být,
stači se jen zamyslit,
než pusu otevřeme,
tedy... hlavně ty!
Toto literární dílo má název "Tak co, šlo by to?" a zdá se, že se zaměřuje na lidskou komunikaci a na to, proč někteří lidé mluví i tehdy, když nemají co říct. Autor se ptá, co nutí lidi vypouštět z pusy vzduch a otravný ryk, i když by mohli být tichými pozorovateli.
Jedná se o krátkou básnickou formu, která používá neformální mluvu a otázky kladené samotným sobě i adresátovi. Dílo se vyznačuje specifickým rytmem a nadsázkou v otázkách, které nechávají čtenáře přemýšlet nad tím, co vlastně autor myslí.
Silnou stránkou tohoto díla je jeho hravý přístup k tématu, které může být chápáno jakironicky, tak i filosoficky. Autor se dotýká témat, která jsou blízká každému z nás, a přináší je prostřednictvím jednoduchých a zároveň sugestivních otázek.
Na druhou stranu, může být slabou stránkou tohoto díla jeho nejasnost a nedostatek hloubky. Básník se může zdát příliš povrchní a nejednoznačný, což může ztížit porozumění básně pro některé čtenáře.
Celkově lze říci, že dílo "Tak co, šlo by to?" je zajímavou básní, která provokuje k zamyšlení nad lidskou komunikací a využitím slova. Stejně tak však může působit nejednoznačně a povrchně, což by mohlo odradit čtenáře hledajících hlubší sdělení.
08.04.2024