od: cappuccinogirl
Anotace: ...vzpomínková...
Jsi
sen ztracený v půli cesty,
však už tě nehledám.
Znám tvůj nápěv,
mé srdce jím znělo.
A dokud zůstal beze slov,
nebolel,
jen tak divně svíral.
-
Svěrák duše
se silně návykovou melodií.
Propadla jsem jí,
kdysi…
A i když dnes už měla bych být chytřejší,
stále mám občas chuť
naprosto bláznivě
vsadit na nejistotu,
co voní tvojí kolínskou
a v noci
když na nebi Luna září,
otevřít okno dokořán
a…
Ne,
my dva nikdy
nebyli jsme o rozumu…
Literární kritika díla "Nikdy tě nebudu mít...dost":
Toto dílo vyvolává silné a výrazné pocity, zejména melancholie a touhy. Autor/autorka se ve svém básnickém projevu soustředí na ztrátu a necitlivě popisuje pocit touhy po něčem nedosažitelném. Básnický jazyk je sugestivní a emotivní, s důrazem na vnitřní prožitek a intenzitu emocí. Není tajemstvím, že tato naučená citová hudba, zvuky Melody, má v sobě schovanou silnou závislost. Silnou stránkou tohoto díla je jistě schopnost autor/autorky vyvolat v čtenáři silné dojmy a emoce. Oslabením v tomto díle je snad vidět pouze to, že by mohl čtenáři trochu vyrazit pojem, co vlastně chtěl autor/autorka sdělit. Celkově je toto dílo silné a emotivní se schopností ponořit čtenáře do hlubokých pocitů.
09.04.2024