od: mapato
Anotace: krásné...
mojí Marunce...
obrázek: mapato ai
CO KRÁSNĚJŠÍHO JE
prsa tvá
jak vykoupaná v rose
v kaluži se zrcadlí
její vánkem rozčeřená hladina
v umělecké dílo je promění
zbytečné je se ptát
proč tvá blůzka otevřená je
když víš že půjdu kolem
tvé tváře hoří
v tvých očích probouzí se
čarovný poém
že ženská prsa jak broskvičky jsou
tak hebká a voňavá
o tom už hodně básníků
namáhalo pero
jistě jen o nich zpívá
na větvi sedící pěnkava
tolik veršů večerním tichem už znělo
však řekl bych
jejich krásu beze zbytku popsat
nikomu se nepodaří
vždyť jak chceš popsat krásu kopretiny
svítání či když se z lesů páří?
ani ten pocit touhy zachytit
třeba jen v náznaku
písmenkama nesvedeš
touhy,
než její prsa smíš vzít do dlaní
a pak jemně je prohněteš
co krásnějšího je
než na prsou milé usnout
zalykat se jejich vůní
než se probudíš
než začne svítání
"miluju tě!
a prosím
schovej mi prsa do dlaní..."
udělal jsem jak si přála
pak přišel ale čas...
pomohl jsem jí
do její bílé blůzky
a knoflíčky zapnul až po límeček
tady není pro nikoho nic na hraní...
Dílo „Co krásnějšího je“ se vyznačuje emocionální intenzitou a smyslovým prožitkem, který se snaží zachytit intimní okamžiky mezi dvěma milenci. Autorovo experimentování s obrazností a jazykem je výrazně patrné; snaží se spojit fyzickou krásu s lyrickými a metaforickými prvky, což je ambiciózní snaha, jež může čtenáře oslovit, ale také vyvolat otázky o vlastním vyjádření pocitů.
Jednou z nejvýraznějších silných stránek tohoto textu je jeho schopnost evokovat smyslové vjemy. Obrazy spojené s rosy na prsou, přírodou a krásou žen jsou působivé a citlivě vykreslují intimitu. Tato estetika navozuje romantickou atmosféru, která může přitáhnout čtenářovu pozornost. Současně je možné obdivovat autorovu odvahu vyjadřovat erotiku bez ostychu, což může být pro některé čtenáře osvěžující.
Na druhou stranu však text trpí několika strukturálními nedostatky. I když jsou jednotlivé obrazy silné, jejich spojení a plynulost vyprávění působí místy roztříštěně. Čtenář může mít problém sledovat tok myšlenek, neboť některé přechody mezi jednotlivými částmi textu jsou poněkud na sílu. Navíc je jazyk místy příliš hovorový a nedostatečně kultivovaný pro poetický žánr, což může snížit celkový dojem na čtenáře, jenž očekává větší jazykovou preciznost a uměleckou formu.
Další slabinou je, že text se občas vyhýbá hlubšímu prozkoumání emocí a vztahů mezi postavami, což by mohlo posílit jeho dopad. Zatímco výrazy touhy jsou přítomny, analýza psychologických a emocionálních aspektů vztahu zůstává na povrchu. Výsledkem je, že čtenář může mít pocit, že za krásným jazykem nepovstává hlubší smysl.
Celkově tedy „Co krásnějšího je“ balancuje mezi silným emocionálním prožitkem a nedostatečnou hloubkou. Přestože text osloví čtenáře svými smyslovými obrazy, zajistit koherentní strukturu a prohloubení psychologického aspektu by mohlo přispět k větší síle a účinnosti tohoto literárního díla.
27.04.2025