od: malé srdce
Anotace: Legenda vypráví, že se člověk objevil prvotně na zemi ve tvarech obludných mandragor a že je dech shora vzchopil, přetvořil, přitesal a vyrval z kořene, aby z nich učinil bytosti nadané myšlenkou a vlastním pohybem...
hluboké kořeny
se kroutí pod zemí
pod měsícem
si hrají stíny
...
královna
jedovatých polibků
kradne světlo
a skrývá den
...
její dech tě táhne
do svého spánku
když křičí
štěpí oblohu
...
siréna
zrozená
z půdy
a kamene
...
jablíčko lásky
si nárokuje
svůj trůn
...
markýza
syrového
šepotu
...
divoká
a svobodná
kvete tam
kde se sluneční světlo
bojí vkročit
...
pláč země
zvrácená hymna
v mollové tónině
slyším tě plakat
v zúžených žilách
mého strachu
...
legendy šeptají
v tvém sevření
kouzlo je sesláno
...
prokletý květ
se skrytou tváří
v půlnoční hodině
okouzlený kletbou
trhá závoj
...
zrozen z bolesti
se smrtící silou
svým křikem
zpívá ti ukolébavku
...
srdce z kořene
je duší starého času
...
ztracené dítě země
tvůj nářek
rozplétá
poskvrněnou oblohu
...
nikdy
nevytrhávej její kořeny
mandragora střeží své jádro
v jejím náručí
je nekonečná noc
...
Název díla: Královna jedovatých polibků,Text © Zdeněk Vlha, 2025 & Hudba, zpěv a obrázek: AI
Dílo „Královna jedovatých polibků“ přináší fascinující a mnohovrstevnatý pohled na témata jako je smrt, láska, příroda a lidská existence, a to prostřednictvím obrazného jazyka a silných metafor. Hodnocené texty se nebojí experimentovat s formou a jazykem, což vytváří originální a podmanivý zážitek při četbě.
Silné stránky tohoto díla zahrnují jeho schopnost skvěle navozovat atmosféru tajemství a magie. Použití symboliky, jako je „královna jedovatých polibků“, kterou autor vnímá jako zosobnění nebezpečné a vášnivé lásky nebo destruktivní touhy, evokuje bohatý emocionální obsah. Slova jsou zarudlá silnými obrazy, jako například „pláč země“ nebo „mandragora střeží své jádro“, které nejen stimulují představivost, ale také vyvolávají pocit naléhavosti a intenzity.
Dále bych chtěl vyzdvihnout vyváženost mezi přírodními elementy a lidskými emocemi, což vzbuzuje jakési spojení mezi člověkem a jeho okolním světem. Autor se odvažuje zkoumat temné stránky existence a nebojí se zachytit bolest a strach, což přispívá k hloubce a komplexnosti textu.
Na druhou stranu slabší stránkou zůstává místy zmatečný jazyk a struktura, která si může od čtenáře žádati pozornost a vnitřní analyzování. To může některé laické čtenáře odradit nebo způsobit, že nebudou schopni naplno vstřebat hloubku vyjadřovaných myšlenek. Také používané metafory, přestože jsou mnohdy působivé, mohou být občas až příliš abstraktní, což by mohlo vyvolávat pocit izolace od obsahu.
Dílo je rovněž silně melodické a má jakýsi rytmus, který by mohl být benefitem pro autora z hlediska případného hudebního zpracování. To dokazuje zmínka o „ukolébavce“ a různých akustických prvcích, které v sobě nese.
Celkově „Královna jedovatých polibků“ představuje zdařilý pokus o literární exploraci lidských emocí skrze přírodní symboliku. Je to text, který provokuje myšlení a pocitovou reakci, i když si vyžaduje úsilí, aby byl plně pochopen a oceněn. Autorovi se podařilo zanechat dojem, který si čtenář snadno zapamatuje, ať už skrze jeho krásné jazykové formulace, nebo skrze emocionální hloubku, kterou práce přináší. Je to dílo, které si zaslouží pozornost nejen od milovníků poezie, ale i od těch, kteří hledají smysl a podtóny v literární tvorbě.
30.04.2025