od: Philogyny1
Anotace: a
Ticho stodoly pod střechou převaluje horkost po žebříku
má oči po břidlici řekla bych
ticho čnící po kočce co ztratila dech mezi druhým a pátým krčním obratlem
kuna pak do rána krmila mladé čímsi zpěvem
Je ve slovu anděl led? Len? Vlákno…
Připíná si křidélka? Jak dlouho je tenká průsvitnost touhy než obroste peklem?
---
záleží na tom co doneseš v očích
naposled v nich smích stmíval hodiny
na chvilku ses mi stýskal
---
řekla bych
uvážlivě
ráno v noční košili vezmu nůž pilku s láskou naříznu všechny ty croissanty
přidám cottage s jemně nastrouhanou okurkou uzeninou od kosti sem tam sýr ledový salát a lesní jahodu
tou jim vyrazím dech
budou přemýšlet nad chutí budou mít nutkání budou chtít ---
---
---
dech nemravných myšlenek z podhlavníku pod střechou stodoly houpe loď údolí na Adama a hada a
když zavřu oči
hákový kříž z vápna stěn vtáhne sen co pořád bolí stejnou Evou levou
rukou
Dílo „pořád věřím že budu ze studny tahat déšť“ je ukázkou experimentální poezie, která se nebojí provokovat jak obsahovými, tak formálními prostředky. Text vyzařuje atmosféru introspekce a nejednoznačnosti, což vytváří silný dojem emocionálního prožívání a zkoumání existence.
Mezi silné stránky díla patří jeho jazyková preciznost a schopnost zachytit nuance vnímání. Autor využívá metafor a obrazů, které jsou mnohovrstevnaté a evocují silné emoce. Například, spojení „ticho čnící po kočce“ naznačuje, jakoby samotné ticho mělo svou vlastní existenci a mohlo toužit po něčem (kočce), čímž se zvyšuje emocionální náboj textu. Další pasáže, jako je „dech nemravných myšlenek z podhlavníku“, zprostředkovávají pocit vnitřního konfliktu a odhalují temnější stránky psychiky, což je pro čtenáře jak dráždivé, tak fascinující.
Nicméně, jakkoli je experimentální přístup pozoruhodný, může být pro některé čtenáře také slabinou. Obraznost díla je často tak abstraktní, že se stává nečitelnou, až hermetickou. Například, otázky týkající se slova „anděl“ a jeho spojení s „ledem“ či „vláknem“ mohou vést k pocitu ztracení v labyrintu myšlenek a asociací, které nejsou vždy jasně propojené. Tento typ stylu, i když může mít své příznivce, odrazuje čtenáře hledající jasnou narativní linii či snadnou identifikaci s postavami nebo situacemi.
Další zajímavou složkou je kontrast mezi každodenními realitami, reprezentovanými například popisem jídla „croissanty“ a „cottage s jemně nastrouhanou okurkou“, a spirituálními nebo existenciálními tématy, které prostupují textem. Tato dualita činí dílo komplexním, avšak zároveň může některým čtenářům chybět hlubší propojení mezi jednotlivými motivy.
Závěrem lze říci, že „pořád věřím že budu ze studny tahat déšť“ je vynikající příklad moderní experimentální poezie. Jeho síla spočívá v obraznosti a psychologické hloubce, což však na druhé straně může odradit ty, kteří preferují tradičnější přístup k poezii. Dílo si zaslouží pozornost za svou originalitu a schopnost vyvolávat otázky, ale čtenářům je doporučeno, aby přistoupili k jeho čtení s otevřenou myslí a trpělivostí.
11.05.2025