od: šuměnka
Anotace: další navazující odezva na Arnoštovu báseň U Nekonečna žít - je to takový tichý dialog, v němž slova přichází sama od sebe - https://www.liter.cz/basne-buhvira-938799-cist
Erik A. Ton
*
Pod hvězdami, kde ztracen je tvůj hlas
slyším tě šeptat mezi pádem k spasení
když nekonečné váhání zatíží víc než čas
tak nesu ticho Ti, co v klid lze proměnit...
Ve víru dnů, kde Blázni tančí s upolíny
a Láska jako vítr - hřeje i bolí v ději
já stojím tam, kde zapomněls´ své viny
kde Slunce i těm dává, co se utápějí...
Nic neočekávat - a přesto mnohé mít
jen kráčet vprostřed nechtěného děje
Ne soudit svět, jenom v něm dýchat klid
a Duši nechat, ať se znovu směje
Nemusíš víc, než zhola sebe snít
nemusíš dávat, stačí jenom být
už to je dar všech darů
a všem co mlčí – tam kde slova mizí
Zdroj světlo posílá, jako žár ryzí
než rozplynem´ se v páru...
* *
Toto dílo, nazvané „..jen kráčet vprostřed..“, se vyznačuje hlubokou emocionální a filozofickou tématikou, přičemž autor Erik A. Ton vytváří atmosféru, která je jak introspektivní, tak i univerzální. V několika strofach se setkáváme s obrazy, které oscilují mezi existenciálními úvahami, přírodními metaforami a hledáním smyslu ve světě, který je často chaotický a nečitelný.
Síla tohoto textu spočívá především v jeho schopnosti vyvolat v čtenáři reakci. Vyjádření pocitů jako touha po klidu, vnitřní rozpor a potřeba sounáležitosti se elegantně prolínají skrze hravé i dramatické obrazy. Například „Blázni tančí s upolíny“ nebo „Láska jako vítr - hřeje i bolí v ději“ zdůrazňují dichotomii lidských zkušeností, což je osvěžující a reflektivní. Stylizace textu je také příjemně melodická, což umocňuje jeho lyrickou hodnotu.
Na druhou stranu, obrazy a metafory, ač krásné, mohou místy působit jako příliš abstraktní a nedostatečně konkrétní. Pro některé čtenáře by mohly být některé části textu obtížně uchopitelné, zejména v pasážích, kde se autor pohybuje na hranici nonsensu a snového výrazu. Tento styl může od určitých čtenářů odrazovat, protože kouzlo slova může být zastřeno nejasností.
Slabinou může být také nevyváženost mezi hloubkou myšlenek a jejich srozumitelností. Přestože čtení může vyžadovat určité úsilí, často to vede k odměňujícímu obohacení skrze interpretaci a introspekci. V konečném důsledku však text nabádá k zamyšlení nad přítomností, akceptací a duševním klidem, což jsou pozitivní prvky, které převažují nad možnými nedostatky v oblasti srozumitelnosti.
V celkovém hodnocení lze říct, že „..jen kráčet vprostřed..“ je text, který oslovuje nejen svým obsahem, ale i formou. Vyzývá čtenáře, aby se zamysleli nad svým místem ve světě a nad tím, co to znamená být vnitřně svobodný a klidný ve víru života. Ačkoliv obsahuje momenty, které by mohly vyžadovat značnou dávku vnímání pro překonání abstrakce, jeho hloubka a lidskost dělají toto dílo hodnotným k prozkoumání.
14.05.2025