od: Ďábel sám
Anotace: :(
Zkracujeme chvíle k smrti
krátíme je víc a víc
sprintujeme jako chrti
až na konci není nic
než smrt.
Ujídáme kousky času
aby žaludek neztrádal
hledáme si kratší trasu
aby mohl nastat ráj
po smrti.
Ukrajujem všední dny
tak abychom zestárli
a až přijde poslední
budem stářím zetlelí
před smrtí.
Konečné jsou minuty
a zas se znovu rodí
třeba to zas budeš ty
nebo brouk či křoví
po smrti.
Smrt je naše vykoupení
z malostí vlastních osudů
časem budem vyloupení
prázdnotou vrytou do bludů
že po smrti je ráj
tak kapelo hraj.
Zhudebněno na Suno: https://suno.com/s/JgwzOrSvZyoO795h
Dílo „Po“ se na první pohled jeví jako úvaha o existenciálních otázkách, především o vztahu mezi životem, časem a smrtí. Autor se odvažuje zkoumat, jak se lidská bytost vyrovnává s nevyhnutelností konce a s tím, co přichází po něm. Celkově se text vyznačuje osobitým jazykem a originálními obrazci, které mohou čtenáře vyprovokovat k zamyšlení nad hlubokými tématy.
Silné stránky díla zahrnují jeho expresivní jazyk a metaforickou bohatost. Výraz „Zkracujeme chvíle k smrtikrátíme je víc a víc“ naznačuje úsilí o zhuštění času ve snaze vyhnout se jeho přirozenému plynutí. Tato obava z prožití každého okamžiku je podána dynamicky a naléhavě, což evokuje pocit bezprostřednosti. Metafory jako „ujídáme kousky času“ nebo „ukrajujem všední dny“ vnášejí do textu unikátní pohled na každodenní existenci a zdůrazňují paradox lidského snažení – snažíme se vyhnout smrti tím, že si zkracujeme čas.
Jasná myšlenková osnova a struktura jsou dalšími klady této úvahy. Ačkoliv se text zdá být volným proudem myšlenek, v jeho jádru probíhá důvtipné střídání obrazů a názorů, které se prolínají a tematicky propojují. Počínaje vnímaným zrychlením života a přechodem k pojmu smrti a možného vykoupení, autor pozoruhodně zachycuje cyklickou povahu existence.
Na druhou stranu, slabé stránky se projevují v občasné nepřehlednosti. Přestože je text bohatý na obrazy, některé pasáže by mohly být jasnější. Fráze jako „budem vyloupení prázdnotou vrytou do bludu“ mohou čtenáře zmást svým nejednoznačným vyjádřením. Rétorické kroky by mohly být lépe ustaveny, což by umožnilo plynulejší přechod mezi myšlenkami. Opačně, některé silné myšlenky zůstávají téměř v pozadí, což ubírá na jejich působivosti.
Celkově lze říct, že „Po“ je dojímavou poetickou úvahou, která oslovuje tázaní po smyslu existence a přirozenosti času. Autor si je vědom výzev, které tento subjekt přináší, a pokouší se je uchopit s výjimečnou kreativitou. Přesto by se mohl zamyslet nad větší srozumitelností a strukturou sdělení, aby tak čtenář mohl snáze proniknout do hloubky myšlenek a pocitů, které dílo nese.
15.05.2025