od: Anfádis
do rozestlaného spaní
zcela nemravně nořím se
ve stáji již koně vraní
kopyty buší po římse
Dílo „Po římse“ je krátké, avšak poeticky silné, a přestože jeho forma a obsah neobsahují mnoho informací, vyvolává v čtenáři specifické emoce a představivosti. Už od samotného začátku, kdy se čtenář setkává s obrazem „rozestlaného spaní“, je přitahován do intimní a osobní sféry, která se následně konfrontuje s námětem divokosti a touhy.
Silnou stránkou této básně je její schopnost evokovat živé obrazy. Autorovi se podařilo zkonstruovat scénu, která je jak esteticky příjemná, tak i poněkud provokativní. Využívání kontrastních prvků (rozestlané spaní vs. bušení kopyt koní) dodává básni dynamiku a napětí. Stejně tak zvukomalebnost ("buší po římse") hraje klíčovou roli – rytmus verše a zvukové prvky přispívají k vyvolání dramatického efektu. Čtenář cítí, jak mu každé slovo pomáhá vstoupit do prostředí, a díky tomu může lépe prožít náladu díla.
Na druhé straně se objevují i určité slabé stránky. Vzhledem k tomu, že báseň je velmi stručná, riskuje, že nedá čtenáři dostatečné množství kontextu nebo hlubších myšlenek, které by mohly obohatit celkový zážitek. Přestože je obraz stáje a koní silný, některé čtenáře může jeho význam nejasně vyvést z rovnováhy. Možná by stálo za to prozkoumat hlouběji symboliku nočního života koní v kontrastu s intimním prostorem spánku, aby se podpořila atmosféra, kterou autor zřejmě zamýšlel vytvořit.
Celkově lze „Po římse“ hodnotit jako kvalitní dílo, které svým jazykem, obrazností a zvukem zanechává silný dojem. Ačkoli by některé aspekty mohly být více rozvinuté, jeho krátká forma a bezprostřednost z něj dělají zajímavý příspěvek do české poezie. Autor ukazuje, že i v několika verších lze zabaldit komplexní emoce a situace, což je výjimečný umělecký výkon.
17.05.2025