od: Ž.l.u.ť.á.k.
Proč je tak těžké pochopit,
že školou škola nekončí?
Hleď... vědci čučí na Covid
jak na záchůdek kočičí,
"Todleto nás učili?"
"Já myslím, že ne, pojď pryč..."
" To je vážně v prdeli,
co ty vzorky?" "Co...? Ty znič!
Nikdy jsme tu nebyli...!"
"Viď...
todle nás neučili..."
***
Poezie neni věda,
pomáhá však lidem žít
neublíží, tedy... leda
chtěl bys schálně ublížit...
Správný básník vzdělává se,
nechce špatným vzorem být,
nechce kurvit lidem srdce,
jak experti na Covid.
*
*
*
Jenom vtip, experti se s tím covidovým překvapením, podle mě, popasovali celkem dobře.
Dílo „Poezie není věda“ se vyznačuje zajímavým pojetím vztahu mezi dvěma zdánlivě neslučitelnými oblastmi – uměním a vědou. Autor zvolil formu veršované úvahy, jež se snaží upozornit na paradoxní situaci, kdy vědecké poznatky, včetně těch týkajících se pandemie, mohou být pro jednotlivce těžko uchopitelné a srozumitelné, zatímco poezie, ač nemusí mít přímou praktickou hodnotu, může být nástrojem k emocionální podpoře a porozumění.
Silné stránky díla spočívají zejména v jeho relevanci a aktuálnosti. Autor výstižně reflektuje dobu pandemie Covid-19, kdy se většina populace potýkala s nejasnostmi a neúplnými informacemi ze strany odborníků. Tato skutečnost činí text přitažlivým pro široké spektrum čtenářů, neboť se týká prožité reality. Jazyková preciznost kombinovaná s nadsázkou a ironií obohacuje celkový pocit z díla. Například verše, které upozorňují na nepochopení a zmatek v akademickém prostředí ("vědci čučí na Covid / jak na záchůdek kočičí"), nejenže vyjadřují frustraci, ale také ukazují autorovu schopnost propojit humor s vážným tématem.
Na druhé straně, slabou stránkou díla může být jeho struktura, která se místy zdá být poněkud chaotická. Různorodost myšlenkových pochodů a přeskakování z jednoho aspektu k druhému mohou některé čtenáře zmást. V části, kde autor vyjadřuje osobní názor na experty, se jakoby odchyluje od ústředního tématu, což může narušit celkovou soudržnost textu.
Dalším potenciálním slabým bodem je absence hlubší analýzy toho, co vlastně poezie může činit mimo kontext vědy. Autor sice zmiňuje výchovnou a podpůrnou roli básníka, avšak tento aspekt by mohl být rozvinut více, aby se zúročil plný potenciál argumentace.
Celkově tedy „Poezie není věda“ představuje zajímavou a aktuální reflexi doby s poetickým nádechem. Dobře zachycené pocity frustrace a ironie spolu s vtipným jazykem tvoří silné základy pro zamyšlení. Přesto by si autor mohl dát záležet na struktuře a vyváženosti myšlenek, aby dílo získalo na jasnosti a důrazu.
19.05.2025