od: mapato
Anotace: hřbitov, zvláštní to místo...
foto: Mariposa
AHOJ KAMARÁDE, TAK NA ZDRAVÍ !
něha náhrobního kamene
a vůně zetlelého listí
poslední sluneční paprsek
deroucí se lesem křížů
tvojí duši pomalu čistí
je to jiné než sedět v parku
v ruce kornout
ještě teplých škvarků
a koukat na děti
jak si hrají
a jejich mámy
jak se na ně usmívají
sedím na lavičce
slunce využívá pomníky a kříže
jeho světla i stíny
kreslí toho místa scenérii
místo posledního odpočinku
zvláštní to místo
místo vlhký hlíny
kolem nespočet mrtvých těl
řekl každý ten jeden než umřel opravdu všechno
co taky říci chtěl?
Možná taky, co vůbec říci směl?
V tomhle milým světě
jistě někdo nad tím bděl
některé jejich tváře
se na tebe dívají
z fotografií na náhrobních kamenech se usmívají
jiným jsi lhostejný
chodím sem,
zůstal jsem sám...
tak si říkám:
"někteří tu leží,
nikdo k nim nechodí"
taky nemám nikoho,
jsem vdovec
tak kdo by už přišel,
až tu jednou ulehnu
snad náhodný chodec
přece jen u mého hrobu se zastaví
a řekne si:
"za mnou už nikdo nepřijde..."
pak vytáhne placatku
dá si loka a krkne jak na lesy
a řekne:
"ahoj kamaráde, tak na zdraví!"
Dílo „Ahoj kamaráde, tak na zdraví!“ představuje zajímavý literární pokus, který se nebojí oslovit existenciální témata, jako je smrt, osamělost a nostalgie. Autor si volí výrazně melancholické pozadí, v němž se prolínají prvky krásy a smutku, což vytváří silnou atmosféru, jež vyžaduje od čtenáře zamyšlení nad ztrátami v životě.
Silné stránky této poezie tkví především ve schopnosti evokovat emoce. Autor si dobře uvědomuje sílu přírody a prostoru, v němž se odehrává jejich meditace nad smrtí. Zvláštní pozornost zasluhuje jazyk, který je často metaforický a obrazný: „něha náhrobního kamene,“ „vůně zetlelého listí“ nebo „poslední sluneční paprsek“ umně vystihují melancholickou atmosféru, která je pro toto téma charakteristická. Můžeme cítit, jak se přes volbu slov a popis místa postupně zhušťuje pocit smutku a touhy po spojení s ostatními.
Dalším kladem díla je otevřenost a bezprostřednost autorova vyjádření. Jazyk neudržuje v sobě stopy po prázdném patosu, nýbrž se snaží být co nejupřímnější. Čtenář je téměř vtažen do autorovy introspekce, pravda a bolest, které jsou s tímto prostorem spjaty, se ukazují jako viditelné a přirozené.
Slabé stránky se pak ukazují v oblasti struktury a celkového konceptu. Zatímco autor volí volný verš, občas může text působit fragmentovaně a místy se ztrácí detailní návaznost myšlenek. Některé pasáže by mohly být více rozvinuté, aby došlo k lepšímu prolnutí témat a motivů. Zdařilé metafory narušuje občasná banalita či opakování myšlenek, což může čtenáře lehce odradit, pokud nenajde okamžité jedinečné emoce.
S ohledem na tyto aspekty lze říci, že „Ahoj kamaráde, tak na zdraví!“ je dílem, které zanechává silný dojem svou autentičností a upřímným zamyšlením nad existenciálním tématem smrti a osamělosti. I přes některé nedostatky v koherenci a tempu může být považováno za cenný příspěvek k současné české poezii, jež má potenciál oslovit čtenáře hledajícího hloubku a naléhavost.
17.06.2025