od: bezhlavý jezdec
Taneční sál
Na prázdný parket usedá prach,
ozvěna tanga se v závěsech skrývá
a jak to bývá,
v tom prachu pár stop po střevíčkách…
Šaty ve skříni na ramínku,
pod zrcadlem na stolku hrst prošlých šminků…
zbývá…
a v hřebeni tvé hebké vlasy;
jak vzpomínka na ony báječné časy,
kdy po schůdkách třech vystoupala jsi…
k němu…
Proč osud chce tak často změnu?
Má smysl pro humor… asi.
Dílo „Taneční sál“ je výstižným a emotivním záznamem vzpomínek, které se odrážejí v reverberaci tanga na prázdném parketu. Autor zde skvěle zachycuje atmosféru opuštěného místa, což se znatelně promítá do jeho jazykového vyjádření. Jeho jazyk je v některých místech minimalisticky úsporný, avšak zároveň výstižný a výkonný – popis prachu, ozvěny a ošuntělých šatů evokuje nostalgii a ztrátu, což se stává ústředním bodem celé básničky.
Silnou stránkou díla je bezesporu umění asociace. Vizuální detaily, jakými jsou „prach na parketu“ nebo „hrst prošlých šminků“, úspěšně stupňují emocionální tíhu obrazu. Autor se elegantně pohybuje mezi časovými rovinami, kdy přítomnost opuštěného místa kontrastuje s minulými „báječnými časy“, což vytváří silný pocit melancholie. Rytmus textu je příjemně plynulý, a to zejména v pasážích, kde se prolínají vzpomínky se současným uvědoměním si ztráty.
Na druhou stranu se dá konstatovat, že některé pasáže by mohly vítat větší rozvinutí. Například v části, kde se zmiňují „hebké vlasy“ a „zrcadlo na stolku“, bych očekával hlubší analýzu toho, co tyto symboly pro postavu znamenají, jaký konkrétní vztah s nimi autor naznačuje. Tento náznak může zanechat čtenáře v určitém stupni nejistoty o motivačních prvcích, které očividně hrají důležitou roli.
Z jazykového hlediska se autor pohybuje v oblastech, které splňují nároky na spisovnou češtinu, avšak některé obraty by mohly být preciznější, aby se zvýšil celkový dojem z díla. Například fráze „v tom prachu pár stop po střevíčkách“ se svou metaforikou a zevšeobecněním může vyžadovat silnější kontext.
Celkově však „Taneční sál“ představuje pozoruhodné dílo, které dokáže vystihnout komplexnost emocí spojených se vzpomínkami na minulost a její ztrátu. Autorovi se podařilo evocovat jak prostředí, tak i citový prožitek, který se k němu pojí. Nutnost změny, jak je naznačeno na konci básně, dává celému celku hloubku, tropické probouzení naděje v nevyhnutelnosti osudu a proměnlivosti života. Tato myšlenka je navíc podtrhnuta humorným nadhledem, což činí závěr ještě zajímavějším.
08.08.2025