od: Jordliana
**
Zdál se mi svět,
zdál se mi bílý
a kdysi jasné obrysy smutku
se v jednu kaňku slily.
Putovaly po bílém světě,
putovaly hodnou chvíli,
až našly zemi zaslíbenou -
do očí se vpily.
Možná tohle je úděl
smutných lidí,
mít černé oči,
i když svět je bílý.
**
Dílo „Černé oči“ je krátkou, avšak intenzivní básní, která v sobě nese silné emocionální náboje a komplexní symboliku. Autor se v textu zabývá kontrastem mezi světlem a tmou, nadějí a beznadějí, což jsou témata, jež rezonují v mnoha literárních tradicích a oslovují široké spektrum čtenářů.
Silné stránky této básně spočívají především v její schopnosti vyvolat hluboké city. Obraz „bílého světa“ jakožto symbolu naděje a čistoty se setkává s „černými očima“, které naznačují smutek, nostalgií nebo dokonce ztrátu. Důmyslně vystavěný kontrast mezi těmito prvky vytváří atmosféru melancholie, která je čtenáři velmi blízká. Řada obrazů, jako je „jasné obrysy smutku“ a „země zaslíbená“, posiluje pocit introspekce a kladení otázek po smyslu existence.
Forma i rytmus básně jsou dobře zvolené. Krátké, úderná verše podtrhují naléhavost sdělení a umožňují čtenáři zamyslet se nad hlubšími významy. Využití opakování („putovaly“) dodává textu dynamiku a podtrhuje proces hledání a touhu po porozumění vlastnímu údělu.
Na druhou stranu, slabší stránkou může být v některých pasážích nedostatečná konkretizace. Zatímco abstraktní prvky podporují mystérium díla, mohou také zanechat čtenáře na pochybách, jaký je přesný záměr autora. Bible různých variant smutku a údělu může působit jako dvojsečné meče; až přílišné zjednodušení konceptu může vést k nedorozumění.
Celkově lze říci, že „Černé oči“ je silným a emotivním dílem, které zanechává dojem. Autorovo mistrovství v používání obrazů a symboliky dotváří nezapomenutelný pocit zůstávající v duši čtenáře. Tato báseň si zaslouží pozornost a zamyšlení nejen nad svými sděleními, ale také nad technikami, které autor použil, aby dosáhl tak silného efektu.
13.08.2025