od: Philogyny1
Anotace: ---
Halali
A když jsme šly vysokými travinami
sundávala jsi z růžových berušky
připínala jejich puntíky do chuti malin co jsme obíraly
a pak i ostružiny
černé jako oka vrány
jako vraní oka
okamžik mrknutí jež stlouká daleko v horách podmáslí s borůvkami
pije ho i můj syn
neboj mami už nejsem sám
po ruce jí leze beruška ta sedmitečná
a já jsem vděčná
za svý udýchaný psy
za svý udýchaný srdce
co pořád žije
za vnučku co už je skoro slečna
pijem podmáslí s borůvkami
sbíráme houby
sbíráme bedly
sbíráme hory
sbíráme všechno jedlý
v dálce se klikatí stříbrná zmije
koleje řeka míjíme se
slunce roubované horkem pálí
až nad vrcholky temné hladiny jedlí
a v horách někdo troubí halali
Jeřabiny
dozrávají jeřabiny
ptáci si půjčujou jejich rtěnku
ty taky
---
někdy se červenám
do hlíny ještě moc tenká podnož řekla bych
les je jouza
klouzá špitá klopýtá
malá opeřená zpívající slunce
nad pěšinou vzlétlo káně
ležela tam myška přikovaná na kousku skály v zemi jako němý Prométheus
zvedla jsem ji
pařez je ořezaná výška svého stromu
je to kus domu hrobu knihy s líhní čarovných klobouků
je sucho
sucho?
klidně ho uchop
namoč v kaluži
alespoň se otuží
sej
tou chvílí se pulci změní v žáby
políbím tě
cinkne sms
tvůj rozesmátý obličej v mých rukou
Toto literární dílo „malá chvilka poezie s kulhajícím rytmem“ představuje fascinující ukázku osobní lyriky s hlubokým podtextem a pozoruhodnou obrazotvorností. Autorova schopnost vytvářet silné, vizuální obrazy a hrát si s jazykovými prostředky posouvá text k emocím, které čtenáře oslovují a vtahují do jeho světa.
Mezi silné stránky této poezie patří především její schopnost evokovat přírodu a intimní vztahy. Obrazy vycházející z přírodního prostředí – jako jsou „vysoké traviny“, „černé jako oka vrány“ či „stříbrná zmije“ – vytvářejí silný pocit místa a času. Tato přírodní alegorie se proplétá s osobními vzpomínkami a emocemi, což dodává textu hloubku a autentičnost.
Další výraznou složkou díla je jeho jazyk. I přes střídmý slovník a očividnou jednoduchost používá autor metafory a symboly, které bohatě obohacují význam textu. Například spojení „pařez je ořezaná výška svého stromu“ nese v sobě filozofický podtext o pomíjivosti života a vztahu k minulosti.
Poezie se také pohybuje v rovině mezilidských vztahů – vztahu k matce, k dítěti, k přírodě. Prolínání těchto motivů vytváří atmosféru vděčnosti a radosti, avšak i melancholie spojené se stářím a nostalgií po minulosti, což je cítit zvláště v pasážích o „udýchaném srdci“ a „vnučce, co už je skoro slečna“.
Na druhé straně, slabé stránky této poezie lze vidět v určité rozvolněnosti formy a rytmu. Ačkoli titul naznačuje, že text obsahuje rytmické nešvary, pro některé čtenáře to může působit jako nedostatek celistvosti a struktury. Tato fragmentárnost však může být zároveň i výrazem autorské svobody, který odráží jakousi bezstarostnost a hravost, což může být vnímáno jako záměrné.
Dílko může také občas sklouznout do oblasti, kde obraznost a abstrakce mírně oslabují přístupnost. Někteří čtenáři mohou mít pocit, že některé pasáže jsou příliš neuchopitelné, což může snížit celkovou intenzitu prožitku z četby.
Celkově vzato, „malá chvilka poezie s kulhajícím rytmem“ představuje zajímavé a podnětné čtení, které oslovuje jak citlivé duše, tak ty, které oceňují krásu přírody a hloubku lidského prožívání. Text je tkaný z osobních vzpomínek a citů, které ho obohacují o nuance a hloubku zkušeností, a i když se některé prvky mohou zdát neuchopitelné, to je součástí jeho kouzla.
18.08.2025