od: Philogyny1
Anotace: ---
Je srpen
skoro září
srp užíná zlatou slunečních paprsků do mlatu s obilím
loukou se prochází zimomřivý stín čápa
říkáš mu potajmu lovec hadů
zkoušíš nadzvedávat listí zpátky ke větvím
to abys neviděla svoje holé ruce dům
až odletí čáp i syn
---
vraní oka u pěšiny dozrály a ožily
jsou lesklé jako peří dravých vran s potměšilým pohledem plným korálků
nutí dotknout se a kojit cizí smrt do své
pro nesmrtelnost bílých oslíků
mech roste na severních ranách
nezacelí jen
ztlumí náraz touhy žít
do praskliny kamene svítí dýl probuzená strana slunce
tam stékají oči po ještěrkách
vzduch jemně štěrká
hraje si s ozvěnou na pikanou
lom se protahuje máš mokré nohy je ráno
Dílo „lovec hadů“ je pozoruhodným pokusem o vytvoření atmosférického obrazu, který kombinuje přírodní motivy s existenciálními otázkami. Autor se nebojí experimentovat s jazykem a strukturou, což přispívá k jeho jedinečnosti. V textu je patrná touha zachytit nejen fyzické, ale i emotivní prožitky, čímž se čtenář dostává do hlubšího spojení s přírodním světem i se subjektivním prožitkem postavy.
Jednou z nejsilnějších stránek této básně je její schopnost evokovat atmosféru. Obrazy jako „zlatou slunečních paprsků do mlatu“ či „vraní oka u pěšiny“ naplňují text vizuálními a zvukovými metaforami, které čtenáře vtahují do scénáře a umožňují mu prožít danou chvíli naplno. Jazyk je poetický, ačkoli místy až hermetický, což může vést k různým interpretacím a dalšímu zamyšlení nad významem slov.
Zároveň však text trpí určitou neurčitostí a nejednoznačností, která může u některých čtenářů vyvolávat frustraci. Styl je značně asociativní, což ztěžuje okamžité pochopení jeho náplně. Někdy se autor zdá být příliš zaujatý svými vlastními obrazotvornostmi a metaforami, což může vést k tomu, že některé pasáže se jeví jako obtížně stravitelné. Například věty jako „pros nesmrtelnost bílých oslíků mech roste na severních ranách“ mohou být pro čtenáře matoucí a odhalují slabost v koherentnosti a srozumitelnosti.
Další slabou stránkou je poměrně nízká úroveň jasnosti, a to jak v dějové linii, tak v tematickém zaměření. Zatímco některé obrazy jsou povzbudivé a silné, vzájemné propojení mezi nimi občas chybí, což může zanechávat čtenáře při pokusu o interpretaci v nejistotě. V místě, kde se snažíme uchopit konkrétní myšlenku, se autor ztrácí ve abstraktních pojmech.
Celkově lze „lovec hadů“ považovat za zajímavé literární dílo, jež vyžaduje od čtenáře otevřenost a ochotu zamýšlet se nad skrytými významy. Jeho expresivní jazyk a emotivita jej činí obdivuhodným, avšak obtížnost srozumitelnosti a nedostatek jasného narativu mohou omezit jeho širší přitažlivost. Pro čtenáře, kteří hledají hlubší podněty k zamyšlení a nebojí se abstraktní poetiky, může být tento text fascinující zkušeností.
26.08.2025