od: Jan.Makotřas
Anotace: "Pohádky pro zlobivý haranty, co nechtěj v noci spát." Absurdní a zdánlivě nesmyslné příběhy, hravé básně atd.
Dr. Šňuruňk šel na návštěvu k Framborbádovi. Před domem omylem šlápl na psa.
Pes zavyl.
Kolemjdoucí stará paní se lekla tak, že rozsypala nákup.
Pomoci jí přispěchala krásná slečna v minisukni. Sehnula se, aby nákup posbírala.
Poblíž stojícímu studentíkovi se z toho pohledu zamžily brýle.
Zavrávoral, narazil do zábradlí.
Zábradlí spadlo.
Spadnul i chlapeček na něm.
Na hlavičku.
Hlavička upadla a kutálela se po chodníku.
Lidé v hrůze uskakovali.
Ne tak jedna holčička, která si právě zavazovala tkaničku.
Hlava jí přistála v náručí.
Holčička dostala šok a zešílela.
Nejprve zkameněla, pak si chvíli tiše hryzala tenisky a nakonec skočila na strážníka a začala mu otrhávat hvězdičky.
Strážník původně řídil dopravu. Stál uprostřed křižovatky. Teď však ztratil rovnováhu a mohutně mával rukama.
Řady aut se na ten povel poslušně vrhly dopředu.
Dr. Šňuruňk právě přecházel ulici.
***
Dr. Šňuruňk na návštěvu k Framborbádovi nepřijde.
Toto dílo, „Dr. Šňuruňk šel na návštěvu“, ačkoli krátké, nabízí bohatou plejádu tematických a stylistických prvků, které zasluhují pozornost. Autor v něm skvěle proplétá absurdní humor s dramatickými situacemi, což vytváří zábavnou, avšak zároveň děsivou atmosféru.
Silné stránky tohoto textu spočívají především v dynamice vyprávění. Autor zručně manipuluje s postupně narůstající řetězovou reakcí událostí, která vychází z banální situace — Dr. Šňuruňk šlápne na psa. Tak jednoduchý začátek přechází do nesmyslné kaskády akcí a reakcí, jež přivedou k absurdnímu konci, kdy hlavní postava vůbec nedosáhne svého cíle. Tato struktura nejenže ukazuje na schopnost autora budovat napětí, ale také na jeho talent pro ironizaci každodenních situací a lidských chyb.
Jazyková hravost je další silnou stránkou textu. Autor využívá jednoduché, ale výstižné obraty. Popisy situací a postav jsou často zábavné a živé, a dokážou čtenáře pobavit. Například výjev s holčičkou a strážníkem je natolik komický, že vyvolává úsměv a zároveň šokuje absurditou.
Na slabých stránkách bych však viděl místy chaotičnost celého děje. Jak se příběh rozvíjí, někdy může být pro čtenáře obtížné sledovat logiku událostí, neboť jednotlivé situace se zdají být navzájem málo spojeny a působí jako izolované momenty absurdity. Tento prvek může některým čtenářům připadat jako nedostatek, zatímco jiní jej mohou vidět jako záměrné posílení absurdity a surrealismu.
Dalším slabým bodem může být nedostatek hloubky ve vývoji charakterů. Dr. Šňuruňk a další postavy zůstávají povrchními figurami v tomto bizarním divadle, což sice odpovídá stylu, avšak nedává prostor pro větší psychologickou analýzu nebo empatické propojení čtenáře s postavami.
Celkově lze říci, že „Dr. Šňuruňk šel na návštěvu“ je osvěžující a hravé dílo, které výstižně ilustruje absurdnost každodenního života. Vyznačuje se silným smyslem pro humor a originálním vyprávěním, avšak může odradit čtenáře, kteří vyžadují konzistentnější děj a hlubší charakterizaci postav. Toto literární dílo má bezesporu své místo jako příklad experimentálního vyprávění v české současné literatuře.
26.08.2025