od: kvaj
rýžovací lžička

myju lžičku
při měsíčku
že to smysl nedává
byla přece špinavá
myju lžičku
při měsíčku
od bláta i od zlata
bláto hodím za vrata
Půl litru a svíčková

Dává to hluboký smysl, ale hloubka nemusí být ta hloubka, kterou já prý myslím, řekl mi oponent v diskusi.
Rozumím tomu asi takhle: na ploše je plytký talíř, vedle leží talíř hluboký a také stojí sklenice a odměrný válec.
Plytký talíř je mělčí než hluboký, ten je však mělčí než sklenice a ta zase mělčí než odměrný válec.
Jenže do hlubokého talíře, sklenice i odměrného válce se vejde shodně půl litru tekutiny.
Do mělkého talíře nenalijete skoro nic, ale nejlíp z něj chutná svíčková, o jejímž hlubokém smyslu netřeba pochybovat.
Dílo "Dvě variace na téma smysl" je zajímavou a na první pohled kontrastní skladbou, která se pohybuje na pomezí poezie a filozofické úvahy. Autor v obou variacích používá jednoduché každodenní předměty k ilustraci složitějších myšlenek, přičemž se nebojí humoru a lehkého absurdismu, což dílo oživuje a činí jej přístupným.
První variace, "rýžovací lžička," je hravá a evokuje specifickou atmosféru noční domácí rutiny. Využívá opakování a rytmus, které vytvářejí pocit přirozeného pohybu a monotónnosti. Zde lze ocenit autorovu schopnost zapojit každodenní, banální činnost do hlubší reflexe o smyslu a čistotě. Avšak tato variace může na některé čtenáře působit příliš primitivně, neboť skok mezi prozaickým popisem a filosofickým zvratem vnímám jako riskantní.
Druhá variace, "Půl litru a svíčková," klade důraz na analytické myšlení a koncepci hloubky. Tento segment má v sobě vážnější, až didaktický tón. Autor zde přináší zajímavou metaforu, jež zpochybňuje tradiční představy o hodnotě a významu — skutečný objem versus kvalita zážitku. Silným prvkem této části je vlastně paradox, který čtenáře nutí k zamyšlení nad vlastním vnímáním "hloubky" v různých aspektech života. Ačkoliv tento segment může být pro některé čtenáře velmi podnětný, jeho intelektuální náročnost může také vést k odcizení části publika, jež preferuje explicitnější sdělení nebo emocionálnější prožitek.
Mezi silné stránky obou variací určitě patří jazyková hravost a schopnost autora nahlížet na známé předměty novým pohledem. Vtip a ironie, které se prolínají textem, dodávají dílu svěžest a činí jej zábavným k přečtení. Nicméně slabším místem může být jistá nejednotnost tonality; ústřední téma smyslu je zpracováváno tak různými a odlišnými způsoby, že se některým čtenářům může jevit jako rozptýlené nebo nedotažené.
Celkově "Dvě variace na téma smysl" představují zajímavou studii a podnětnou úvahu o hodnotě jednoduchého a komplexního, přičemž čtenářům nabízejí šanci zamyslet se nad tím, co vlastně smysl v jejich životech znamená. Toto dílo, sice občas nevyrovnané ve své vyjadřovací strategii, dokáže zanechat ryzí dojem a vyvolat diskusi — a to je v literatuře vždy cenné.
16.09.2025