od: tuleby
Anotace: Loutkové divadlo v novém kabátku a konečně zhudebněno. Text jsem psal jako punkový song už před dvaceti lety a pořád je aktuální – v tomhle směru se vlastně nikdy moc věcí nezmění.
https://youtu.be/EK_uUi6vcmM
Jo, v pravdu jsme doufali, sakra let uteklo,
sliby ty zůstaly, pravda však daleko.
Znovu tam sedí, koho by napadlo,
že pravda není, loutkové divadlo!
DIVADLO!
Zas na svým písečku, hrady si stavějí,
želbohu z našeho, na nic se neptají.
Tahají za nitky, hrajou si páni,
jeviště v rozkladu, na loutkách šrámy!
Jak jde jim o fleka, každej z nich kašpárek
a loutky lákají, na pivo, na párek!
Kdo loutky povede, kdo povede kterou?
V slibech se předhání, pak na ně serou!
Zvol mě znovu, dej mi hlas,
já ti za to zlámu vaz.
Zvol mě znovu, dej mi hlas,
Já ti za to zlámu vaz!
Zlámu VAZ!
Tak loutky hynou dál a nových není,
vždyť mají tu svobodu, tak co loutky chtějí?
Tak milé loutky!
Co od těch pánů byste chtěly?
Vězte že já!
POLIBKY! NA PRDELI!
Toto literární dílo „Loutkové divadlo“ se vyznačuje silnou kritickou interpretací současného stavu společnosti, zejména politické scény. Text je postaven na metaforickém obrazu loutkového divadla, což je efektivní prostředek k vyjádření bezmoci a manipulovanosti lidí. Loutky v tomto případě symbolizují občany, jejichž osud je v rukou mocných, zatímco „páni“ představují politiky nebo vládce, kteří ovládají situaci a manipulují národ podle svých zájmů.
Silné stránky díla spočívají v jeho schopnosti vystihnout frustraci a cynismus, se kterými lidé často nahlížejí na politiku. Použití metafory loutkového divadla je přesné a výstižné, což umocňuje celkový dojem a hloubku sdělení. Text je psaný jazykem, který je přístupný a zároveň emotivní; výraz jako „Zlámu vaz!“ silně rezonuje a dodává punc naléhavosti.
Dalšími klady jsou rytmizace a občasný rým, které přispívají k dynamice a zpěvnosti textu, což může usnadnit jeho zapamatovatelnost a související šíření mezi širší veřejnost. Nápadité obraty, jako „hrady si stavějí, želbohu z našeho“, ukazují na schopnost autora hrát si se slovem a vytvářet obrazy, které jsou jak vtipné, tak i tragické.
Na druhé straně, slabé stránky se objevují ve chvílích, kdy se text zdá být překypující přílišnou náloží emocí a provokace, což může některé čtenáře odradit. Přílišná křečovité vyjádření frustrace může vést k pocitu monotónnosti a neohrabanosti. Také některé náznaky (například „Vězte že já! POLIBKY! NA PRDELI!“) mohou být interpretovány jako nedostatečně promyšlené nebo jako slabý pokus o humor, který nekoliduje s vážností celého tématu.
Dále, ačkoliv metafora loutkového divadla je silná, může se stát, že původní myšlenka se ztratí v množství obrazů a emocí. Místy chybí struktura, která by textu dodala více hloubky a rozměrů.
Celkově lze tedy říci, že „Loutkové divadlo“ je kvalitním, provokativním textem, který se nebojí kritizovat a vystavovat nátlaku současnou politickou situaci. I přesto, že může být na některých místech křehké nebo přehnané, jeho schopnost vyvolat diskuzi a rezonovat se zkušenostmi mnoha lidí ho činí zajímavým literárním dílem.
21.09.2025