od: Philogyny1
Anotace: ---
Déšť smeká ze rtů polibky
zem změkla
kolíbky pavučin pouští vysátá tělíčka křídla sosáčky – nakonec tělo
pro hroby čertů a jiné rohaté chamradi bez čísla popisného
chtěla jsi chtěla být trochu smělá
se starým psacím strojem v odraném kufříku
stopy dýl boří nohy v hlíně
jako kdyby chtěly nahmatat tep
jako kdyby chtěly pohřbít teplo
plovoucí na hladině kaluže
na hladině bez muže se pod úderem klapky 0 jemně zeleně smějou sinice
posléze dopíše skřek kolonie volavek
rve cizí maso z uší zaživa
a že se někdy bojí projít že přijde o oči
psi o čich
bojím se strašidel nahoře ve tmě
Dílo nazvané „0“ se vyznačuje silnou symbolikou a hrou s jazykem, což mu dodává mnohovrstevnost. Autor využívá poetických obrazů, které nám odhalují hluboké emoce a pocity, přičemž se nebojí experimentovat s nezvyklou syntaktickou strukturou a výběrem slov.
Silnými stránkami textu jsou především jeho výrazně vizuální aspekty. Obrazy deště smekajícího polibky z rtů, kolébky pavučin či tělíčka sosáček vytvářejí fascinující, avšak poměrně temnou atmosféru. Tyto metafory navozují určitou melancholii, smutek a beznaděj, která se promítá do prožitků postavy, jež touží po smělosti. Kombinace přírody a lidských emocí je v textu silně patrná a dává čtenáři možnost se s textem emocionálně spojit.
Další pozitivní stránkou je momentální napětí vyplývající z kontrastu mezi jemnými, téměř nostalgickými obrazy a drsnými prvky, jako jsou „hroby čertů“ nebo „skřek kolonie volavek“. Tato dynamika v textu podtrhuje témata strachu a ztráty, čímž se čtenáři otevírá prostor k zamyšlení o existenciálních otázkách.
Na druhou stranu, slabou stránkou díla může být jeho občasná obtížná srozumitelnost. Některé obrazy mohou působit příliš abstraktně nebo fragmentárně, což může znesnadnit celkové pochopení sdělení. Například, přechody mezi obrazy a emocemi mohou být pro některé čtenáře matoucí – otázky, jako je „co přesně autor zamýšlí tímto obrazem?“ se mohou často objevovat. Také absence zjevného příběhu nebo vyprávění se může jevit jako nedostatek pro ty, kdo jsou zvyklí na tradiční narativní struktury.
Další potenciální slabinou je použití specifických, evokativních, nicméně hovorových prvků, které mohou narušit celkový tok textu a odvést pozornost od hlavního sdělení. Například věty jako „že se někdy bojí projít že přijde o oči“ mohou být vnímány jako neúplné či nedostatečně konstruované.
Celkově je „0“ fascinujícím literárním pokusem, který spojuje bohatou obraznost s komplexními emocemi, ale vyžaduje od čtenáře aktivní participaci a otevřenost k experimentálnímu vyjadřování. Je to dílo, které může oslovit, ale také může zanechat některé čtenáře v nejistotě nad jeho smyslem. Autorovi se podařilo vytvořit atmosféru, jež zanechá silnou stopu, ale klade i nároky na svého adresáta.
25.09.2025