od: Anfádis
hýčkala bych lásku
však neředěná musí být
bez kostek co mrazí
na rozdíl od mé whisky
která hřeje i s ledem
když v samotě ji popíjím
Dílo "Když v samotě" představuje vděčnou ukázku moderní poezie, pro kterou je charakteristické soustředění na osobní prožitky a emoce. Autorka se zde zaměřuje na tematiku lásky a osamělosti, což jsou zdroje inspirace, jež byly v literatuře již mnohokrát prozkoumány. Nicméně, tato báseň přináší své vlastní nuance, které jí dodávají originalitu a osobitost.
Silné stránky této básně leží především v její schopnosti vyvolávat silné pocity a obrazotvornost. Hned od prvních veršů se setkáváme s metaforou lásky, která je srovnávána s nápojem – whisky. Tento kontrast mezi hřejivým alkoholem a "neředěnou" láskou vybízí k zamyšlení nad povahou emocí: láska je zde zobrazená jako něco intenzivního a ryzího, co si zaslouží být přijato v plné síle, a nikoli oslabené nebo znehodnocené.
Struktura a rytmus veršů podtrhují intimitu sdělení. Krátké a prosté fráze umožňují čtenáři se na chvíli zastavit a zamyslet se nad každým výrazem, což posiluje emocionální účinek. Autorka umně pracuje s kontrasty, například v srovnání lásky a whisky, což dodává textu hloubku a vrství jeho význam.
Na slabší stránce bych však upozornil na poměrně jednoduchou tematiku a koncepci. Předpoklady lásky a osamělosti byly v literatuře zpracovány již mnohokrát, ačkoliv to neznamená, že se jimi nelze zabývat novým způsobem. Pokud by autorka dokázala více prohloubit kontext či přidat osobní zkušenosti, mohla by posunout význam díla do nových, neprozkoumaných oblastí. Určitá míra abstrakce v některých řádcích může také odvést pozornost od emocionálního jádra.
Celkově lze říci, že "Když v samotě" je silnou a výstižnou básní, která dokáže vyvolat silné emocionální reakce. Má potenciál oslovit široké spektrum čtenářů, zejména těch, kteří se znají s tematikou lásky a osamělosti. Přesto je tu prostor pro hlubší exploraci a inovativnější přístupy k už třikrát prozkoumaným tématům.
27.09.2025