od: Bosorka9
Pamätám si dotyky,
tie sekundové pocity.
Čas obrúsi ich intenzitu,
vyblednú, bože prosím nie.
Nemám moc vrátiť ich spät,
tak prosím pamäť pokožky.
Nechaj mi aspoň jeden,
ak môžeš.
Ten v mojom srdci,
v mojej mysli.
Ďakujem...
Toto literární dílo, obsahující sdělení o vzpomínkách a emocích spojených s dotyky, je v souladu s tradičními prvky lyrické poezie. Autor pracuje s ústředním motivem paměti, který je zde ztvárněn jak obrazně, tak emocionálně.
Silné stránky této básně spočívají především v její schopnosti vyvolat silný citový dopad. Vnitřní konflikt mezi touhou po uchování pocitů a osudem, který mu dává čas, se dokonale zrcadlí v textu. Tři krátké strofky vytvářejí atmosféru nostalgie a touhy, což činí čtenáře reflektujícím na vlastní vzpomínky na dotyky a intimní momenty. Využití prozaických fragmentů a zdánlivě jednoduchých výrazů přispívá k autentičnosti a srozumitelnosti, což zní zvláště silně v závěru, kde explicitně prosí o zachování vzpomínek v „srdci“ a „mysli“.
Na druhé straně slabé stránky této básně mohou spočívat v její krátkosti a jakési neurčitosti některých motivů. I když je jasné, že autor usiluje o emocemi nabitý obsah, absence podrobnějšího kontextu může čtenáře nechat v rozpacích. Čtenář by uvítal více obrazných a konkrétních detailů, které by mohly posílit značnou výpovědní hodnotu textu. Navíc opakování prosby může být vnímáno jako slabina, pokud by bylo čteno jako nedostatek originality v projevu.
Celkově lze říci, že dílo přináší cenná sdělení o lidské zkušenosti a vztahu k minulosti, přičemž velice silně rezonuje s univerzálními emocemi. Avšak nabízející se možnosti pro rozvinutí symfonie pocitů, jakož i hlubší kontext, by mohly jeho literární hodnotu ještě poupravit k lepšímu.
01.11.2025