od: Sonador
Svlékání z kůže pokaždé tolik bolí
ta krev jsou růže, co se nezahojí
ta krev jsou růže, co nikdy neodkvetou
železem voní, když tečou tvojí řekou
korytem těla a do vlasů se vpíjí
všechno to nové... zůstane jenom chvíli.

Hannes Caspar
Dílo s názvem "ta krev jsou růže" v krátké, ale výrazné podobě nese podtón silných emocí a zranitelnosti. Hlavní obraz, který autor vytváří, je srozumitelná metafora, kde krev, jako symbol bolesti a křehkosti, koresponduje s krásou a pomíjivostí růží. V tomto kontextu se autor snaží zachytit vnitřní rozpor mezi bolestí a něhou, což je pro poezii obvykle silným a přitažlivým tématem.
Silné stránky díla spočívají především v jeho obrazech a metaforách. První verš "Svlékání z kůže pokaždé tolik bolí" naznačuje intenzivní osobní prožitek a fyzickou bolest, což vzbuzuje v čtenáři okamžitou empatii. Množství vizuálních a čichových metafor, jako je "železem voní", posiluje dojem, že autor se nebojí zkoumat temné a bolestné aspekty lidského bytí. Taktéž repetice fráze "ta krev jsou růže" vytváří určitou melodii a strukturu, přičemž nabývá na síle a důrazu.
Na druhé straně slabé stránky se skrývají v absenci větší hloubky či rozvíjení některých myšlenek. I když je obraz krve a růží silný, v kontextu celého textu by možná prospěl více příkladů či rozvinutí příběhu. Zůstává to spíše na úrovni abstraktního vyjádření prožitku, což může některé čtenáře zanechat v pocitu nedostatečné naplněnosti.
Navíc, použití formulací jako "všechno to nové... zůstane jenom chvíli" sděluje myšlenku o přechodnosti a pomíjivosti, ale zároveň se zdá, že se k ní nedostává dostatečného prostoru k rozvinutí. Mnoho čtenářů by vzalo větší uspokojení z více výkladu nebo kontextu, který by podpořil toto tvrzení.
Celkově lze říci, že "ta krev jsou růže" je literárně silným a emocionálně nabitým kouskem, který zanechává silný dojem a nutí k zamyšlení nad bolestí a krásou existence. S určitými úpravami zaměřenými na rozvinutí některých témat, by mohl autor již tak silný text posunout na vyšší úroveň.
06.12.2025