od: Ž.l.u.ť.á.k.
Anotace: Jedna archivní, myslím, že už tu kdysi byla...
Nejlepší múza je prázdný list papíru,
láká svou čistotou, poskvrnit touží
ty toužíš odít jej do šatů na míru,
ozdobit šperky slov, ať mu to sluší.
Rozárko rozmilá!
Hned z kraje dopisu
rád bych ti pověděl,
jak moc mi chybíš,
kdys’ jsi mi slíbila,
s ústy na penisu:
„Ber milý na zřetel,
navždy mi stačíš…“
Poté jsi zmizela
a s tebou štěstí mé,
co si teď počít mám,
vážně mě soužíš...
číslo’s mi nechala
je však nedostupné,
znovu ti všechno dám
když se mi vrátíš!
Nejhorší múza je s verši list papíru
co k milé nedošel, poskvrnit touží,
trháš jej na pruhy, utřeš si s ním díru,
spláchneš ho do hajzlu, máš klid na duši.
Toto literární dílo, nazvané „Rozárko“, se prezentuje jako moderní báseň, která se dotýká tematicky touhy, ztráty a frustrace v mezilidských vztazích. Dílo je psáno ve dvou strofách s uvolněnou strukturou, ačkoli se stále drží určitého rýmu a rytmu, což vytváří příjemný zvukový projev.
Silné stránky tohoto textu spočívají v jeho schopnosti kombinovat lehkost jazykové hry s vážností vyjádřeného pocitu. První čtyři verše tvoří metaforu prázdného listu papíru, který je vnímán jako symbol tvoření a možnosti. Toto přirovnání dodává dílu hloubku, neboť vyvolává představu umělecké inspirace, která se mění v pouhý odraz zklamání ve druhé části. Právě kontrast mezi počáteční nadějí a koncovým vyjádřením frustrace je silným dramatickým elementem, který čtenáře vtáhne do vnitřní krize lyrického subjektu.
Další silnou stránkou je využití neformálního, místy až vulgárního jazyka, který vyniká ve verši „s ústy na penisu“. Tato provokativnost přímo koresponduje s tématem touhy a sexuálního napětí, ačkoliv může některé čtenáře urazit. V tomto ohledu autor odvážně narušuje očekávání a konvenční formy lyriky, což dodává textu určitou autentičnost.
Na slabší straně se objevují určité prvky, které mohou zanechat čtenáře rozpačitými. Použití vulgarity může být vnímáno jako snažení o šokování, což může některé čtenáře odradit. I přes to, že tato jazyková volba může posílit emocionální náboj, pouhá provokace bez dostatečného tematického zázemí může vyznít jako povrchní.
Dalším potenciálně slabým místem je rychlost, s jakou se autor přenáší od romanticky melancholického tónu první části k nihilistickému katarznímu v závěru. Tato změna může přijít jako příliš abruptní a vyžadovala by hlubší propacování, aby se čtenář lépe ztotožnil s gradací pocitů.
Celkově je „Rozárko“ zajímavým kusem, který úspěšně balancuje mezi různými emotionálními registery a jazykovými styly. Nabízí nejen příjemné čtenářské potěšení, ale také podněcuje k zamyšlení nad složitostí vztahů a uměleckého vyjádření. Je to dílo, které si zaslouží pozornost, i když ne každý čtenář může plně ocenit jeho provokativní formu a jazykové experimenty.
09.01.2026